BLOG POZASTAVEN! (Příběhy na Wattpad.com)

Květen 2014

Forever & Always - 43. díl

17. května 2014 v 19:05 | *Louigi |  Forever & Always
Emily
Zakroutila jsem hlavou nad jeho odpovědí a sklonila hlavu. Mé ruce byly spojené dohromady a palce o sebe vzájemně třely. Tohle dělám, vždy když jsem nervózní.
Sakra. Vzmuž se, Emily!
Zvedla jsem pohled a navázala s ním oční kontakt. Věděla jsem, že musím bleskově změnit téma. ''Uh…,'' vydala jsem se sebe nerozpoznatelný zvuk, ''pře-přespíš tady dnes?'' Po pronesení mé otázky jsem ze svých rtů vytvořila malý úsměv.
Louis nerozhodně pokrčil rameny, ''nevím,'' odpověděl, ''bude to stát za to?''
Nevěděla jsem, jak mám na jeho otázku odpovědět, ani jsem nevěděla, co myslí pojmem 'stát za to.' Má perverzní mysl si představila pár věcí, ale musím taky zapojit normální část mého mozku. ''Co myslíš tím 'stát za to'?'' zeptala jsem se po chvíli.
''Emily…,'' povzdechl si a zakoulel očima, ''přesně vím, co sis podle pohledu na tvé tváři představila… až budeme spolu, tak to všechno uskutečníme, neboj,'' mrkl na mě. Obrátila jsem oči v sloup a zakroutila hlavou. Díky jeho odpovědi se zase dostáváme k tématu 'kdy se konečně dáme dohromady?'.
''Ale jestli-'' začal, ale skočila jsem mu do řeči, než stačil říct to, co chtěl.
''Radši zapni televizi!'' Na můj rozkaz natáhl ruku na stůl, kdy ležel ovladač. Zmáčkl tlačítko zapnutí a na televizi se místo černého obrazu objevil plešatý chlap, který hlásil počasí na nadcházející dny.
''Na co se jdeme dívat?'' zeptal se Lou. Pokrčila jsem rameny na znamení, že nevím. Louis se pohodlně natáhl na gauči a přivlastnil si ovladač. Začal přeblikávat z kanálu na kanál. Ani jsem nestihla zaregistrovat, co na kterém běží a Lou stále, v rychlosti blesku přepínal na další a další. Párkrát jsem mu řekla, ať zpomalí, ale on mě neposlouchal. Zastavil ho až obří dinosaurus, který se objevil na obrazovce s číslem kanálu 54. S vykulenýma očima hleděl na obrazovku.
Povzdechla jsem si a zavelela jsem, ''přepni to!''Louis natáhl dlaň na znamení toho, abych držela hubu. Zakoulela jsem očima a nenápadně se k němu přibližovala. Když jsem byla natlačená až úplně na něm, trhla jsem rukou a rychle mu vytrhla ovladač z ruky. Poskočila jsem a vrátila se na své místo.
''Emily!'' zavrčel, ''radši mi ho vrať.'' Tu větu pronesl tak klidným hlasem, že jsem s radostí a výsměšným úsměvem na tváři nesouhlasně zakroutila hlavou. Odvrátila jsem od něj pohled a začala přeblikávat programy. Zastavila jsem se na čísle 71. Běžel tam zrovna pořad o módě. Normálně bych se na něj určitě nedívala, ale když tady byl Louis… prostě jsem ho chtěla vyprovokovat.
Slyšela jsem hlasitý zvuk, který vyšel z jeho úst. Podobalo se to zavrčení a povzdechnutí. Koutkem oka jsem se na něj podívala. Na tváři měl útrpný pohled. Podle toho jsem vydedukovala, že se mu asi nezamlouvá dívání se na holky, které si vybírají to správné oblečení na pracovní pohovor. Usmála jsem se, když jsem pochopila, že můj plán, jestli to tak můžu nazvat, funguje.
''Em!'' vyslovil mé jméno. Podívala jsem se na něj příjemným tázavým pohledem. ''Přepni to!'' řekl.
Zakroutila jsem hlavou v nesouhlasu, ''dívám se. Zajímá mě to.'' Lhala jsem.
''Emily Williamsová!'' vyslovil celé mé jméno. Tentokrát jsem se na něj ani nepodívala. Pevně jsem držela ovladač, protože jsem každou minutou čekala, až se mi ho bude snažit vytrhnout z ruky.
Ještě že jsem byla připravená. Za několik minut se jeho ruka vážně snažila ukrást mi ovladač z ruky. Držela jsem ho pevně, ale co je síla holky proti klukovi? Cítila jsem, jak mi pomalu vykluzoval z ruky.
''Fajn,'' začala jsem, ''dám ti ho, ale chci se podívat jak skombinuje ty modré kalhoty s tím bílím topem,'' řekla jsem.
Louis obrátil oči sloup a pustil ovladač, tím mi ho nechal. Doširoka jsem se usmála. Louis se podíval na obrazovku a zamračil se ''lhala jsi mi! Vždyť nemá modré kalhoty!''
''Nemá?'' zfalšovala jsem překvapení a zvedla jsem obočí.
''Tohle si odpykáš!'' přecenil skrz zuby. Ani jsem nestihla zareagovat a Louis se na mě natlačil celou svou vahou a silou. Oběma rukama chytl ty mé. Z pravé mi vyklouznul ovladač na zem, protože jsem ho nedržela tak pevně jako předtím. Čekala jsem, že po něm šáhne na zem, ale on mě stále držel.
''Můžeš mě pustit,'' řekla jsem a prolomila tím ticho.
Louis zakroutil hlavou, ''nemůžu.'' Divná atmosféra se rozléhala po celém pokoji. Louis neprolomil oční kontakt, který probíhal mezi mými a jeho očima. I po tom co řekl 'nemůžu' mě přece jen pustil. Nahnul se ke mně blíž a opřel jeho čelo o mé. Cítila jsem jeho dech na mé tváři. Pak - když už to dál nevydržel - spojil jeho rty s těmi mými do dlouhého polibku.