BLOG POZASTAVEN! (Příběhy na Wattpad.com)

Duben 2014

Forever & Always - 42. díl

21. dubna 2014 v 16:55 | *Louigi |  Forever & Always
Emily
''Emily!'' zavolala matka a následně mi vletěla do pokoje.
''Co?'' zvedla jsem obočí a zaklapla notebook, který mi ležel na stehnech.
''Jedeme s tátou do Birminghamu,'' odmlčela se, ''navštívit Alexe. Vrátíme se zítra v noci.'' Přikývla jsem. Většina puberťáků v mém věku by hned po tom, co rodiče nasednou do auta a odjedou, uspořádalo velkou párty s milionem lidí, sudy piva a kdo ví čím ještě. Já jsem pravý opak. Celý den proležím nebo prosedím u televize a počítače, nehledě na to jestli jsou rodiče doma nebo ne.
''Pozdravuj ho ode mě,'' řekla jsem a pak se s ní rozloučila. Jen co zavřela dveře, vrátila jsem se k mé předešlé činnosti - chattování s Chloe. Jaké to příjemné strávení dopoledne.
Slyšela jsem zvuk motoru, nahlédla jsem z okna, abych se přesvědčila, že už odjíždějí. Bílé auto vycouvalo z naší garáže, sjelo na cestu a následně uhánělo na levou stranu.
Já: Bojím se ti to říct, ale jsem sama doma.
Napsala jsem Chloe. Jedno mé já mi říkalo, že jsem to neměla dělat, protože Chloe je schopná zavolat všem bývalým spolužákům a uspořádat párty století a to je to o co nestojím.
Chloe: Sakra… Hlídám bráchu. Mělas mi napsat dřív, nechala bych ho rodičům a... něco bychom podnikly (ty víš, co myslím).
Jo, moc dobře jsem věděla, co myslí. Ulevila jsem si. Nikdy bych si nemyslela, že budu vděčná čtyřletému, rozmazlenému klukovi, právě mi vytrhnul trn z paty. Kdyby nebylo jeho, Chloe už by se mi sem nasáčkovala a obvolávala ostatní.
Já: Třeba někdy příště.
Samozřejmě jsem věděla, že žádné příště nebude, a kdyby bylo, tak se o tom Chloe určitě nedozví.
Chloe: Jo. Měla bys zavolat Louisovi.
Já: A to jako proč?
Chloe: Abys nebyla tak sama. Dlouho jste se neviděli, ne?
To byla pravda. Neviděla jsem ho skoro dva týdny, což bylo dlouho, vzhledem k tomu, že jsme se dřív vídali skoro každý den. Možná přeci jen dám na Chloeinu radu a zavolám mu.
Já: Fajn. Zavolám mu.
Chloe: Tak se mi to líbí. Musím jít, myslím, že můj milý bratříček právě rozbil máminu oblíbenou vázu.
Napsala a hned potom se odhlásila. Díky bohu, že mám staršího bráchu. Nedokázala bych se starat o čtyřletého, zlobivého kluka.
Vytočila jsem Louisovo číslo. Zvedl to tak rychle, jako kdyby čekal na telefonát z loterie, že právě vyhrál jeden milion dolarů.
Mou pozvánku ke mně s nadšením přijmul se slovy 'budu tam za pět minut.' Byla jsem si jistá, že za těch pět minut si neobuje ani boty, proto jsem šla do obyváku a pustila si televizi. Překvapilo by mě, kdyby tam pro jednou něco bylo. Na polovině kanálů dávaly reklamy a na té druhé polovině teleshoppingy. Strašná zábava.
''A při nákupu našeho úžasného Nicer Dicer Plus dostanete dvě krabičky na skladování nakrájené zeleniny ÚPLNĚ ZADARMO!'' Holohlavý chlápek se naprosto vyžíval v nabízení zbytečných prostředků do kuchyně, které po nákupu s největší pravděpodobností skončí zahrabané vzadu ve skříni, pokud si je teda někdo koupí. Zakoulela jsem očima a červeným tlačítkem vypnula televizi. I ta černá plocha je zajímavější než reklamy a ubohé teleshoppingy.
Teprve jsem si začala užívat tu samotu, když v tom zazvonil zvonek. Tomlinson si tentokrát pospíšil.
Doplazila jsem se ke dveřím a otevřela je. Vysmátý Louis mě pevně objal.
''Dlouho jsem tě neviděl,'' řekl, když mě pustil. Prohlédl jsi mě odshora dolů a svraštil obočí, ''nepřibrala jsi?'' Bouchla jsem ho do ramene a uraženě zkřížila ruce na prsou, ''díky, vždycky víš jak potěšit.''
Louis pokrčil rameny, ''nemáš za co.'' Jako kdyby netušil, co je ironie. Pustila jsem ho dovnitř, stále naštvaná z jeho poznámky na mou váhu. Vyzul si boty a odkopnul je někam do rohu místnosti, pak kráčel do obyváku, kde se rozvalil na gauči. Ani jsem mu nemusela říct větu 'chovej se jako doma', on už se tak dávno choval.
Posadila jsem se na zbylé centimetry, které ještě nebyly obsazené Louisovým tělem.
''Takže co budeme dělat?'' zeptal se a roztáhl se ještě víc, takže jeho nohy teď ležely na mých stehnech. Ještě že měl ponožky.
''Tak zaprvé,'' začala jsem, ''sundej ze mě ty své smradlavé nohy,'' nařídila jsem mu. Louis si povzdechl a nakonec udělal, jak jsem mu nařídila. Na mé překvapení dokonce změnil polohu, sedl si vedle mě jako slušný člověk na návštěvě… možná si sedl až moc blízko mě.
''Zadruhé?'' zeptal se a já jsem nechápavě zvedla obočí.
''Co?''
''No řekla jsi zaprvé…''
Kývla jsem hlavou a konečně si vzpomněla, že jsem nedořekla mou myšlenku, ''a zadruhé,'' vstala jsem a kráčela ke skříni u televize. Louisovi oči ze mě nespouštěly zrak. Otevřela jsem skříň a hrabala se v ní, dokud jsem nenašla to, co jsem hledala. ''Zahrajeme si activity!'' dořekla jsem s nadšením v hlase. Krabici jsem zvedla k hlavě, aby ji Louis dobře viděl. Viděla jsem, jak zakoulel očima.
''Nikdy jsem to nehrál,'' řekl otráveně, ''co tak si jenom povídat?''
Pokrčila jsem rameny a požila krabici s velkým nápisem Activity na stůl. Sedla jsem si zpátky na gauč, o pár centimetrů dál od Louise než jsem seděla předtím.
''Jaké je téma?'' zeptala jsem se po minutě ticha. Nenávidím ten okamžik, kdy nastane ticho, všichni mlčí a neví, co říct. Je to trapné a nepříjemné.
''My,'' odpověděl. Tiše jsem si povzdechla. Nechtěla jsem řešit nás. Bála jsem se toho, že dřív nebo později začne s tímhle tématem. Možná to byl i důvod, proč jsme se dva týdny neviděli, nechtěla jsem nás rozebírat.
''Jsme kamarádi,'' řekla jsem jednoduše, doufajíc, že tímhle tuhle konverzaci ukončím.
''No právě,'' začal, ''jsme jen kamarádi, i přesto, že bychom mohli být víc.''
''Lou,'' povzdechla jsem si, ''řekla jsem ti, proč nemůžeme být pár.''
''Neřekla,'' zakroutil hlavou, ''spusť teď.'' Nechtěla jsem se o tom bavit.
''Umírám,'' zašeptala jsem, ale on to slyšel.
''Tohle je vážně král všech důvodů.'' Cítila jsem z něj naštvání. ''Co třeba konečně začít žít? Jediné co děláš je, že si říkáš 'óó tohle dělat nemůžu, protože umírám.' ''
''Není to tak snadné,'' řekla jsem.
''Není to tak snadné?'' zopakoval. ''Co je na tom těžkého? Je těžké být s někým šťastná?''
''Jak si můžeš být jistý, že bych s tebou byla šťastná?'' zeptala jsem se.
Louis pokrčil rameny, ''protože vím, že bys byla.'' Sebevědomí mu vážně nechybí.
Zase po dlouhé době F&A. Zitra bude I'm not her (už ji mám přeloženou, ale radši jsem přidala F&A). Teď tady napíšu takovou krátkou informačku. Zbytek tohoto týdne a celý příští týden se budu snažit hodně přidávat I'm not her (samozřejmě ne každý den, protože ty části jsou na překlad vážně dlouhé). Nevím jak to bude s F&A, když mě něco napadne tak za tyhle následující dva týdny přidám max. jednu část. No a za tyhle dva týdny mi nastává 3 týdenní praxe -_- + bude MS v hokeji... nemám tušení kolik budu mít času.