BLOG POZASTAVEN! (Příběhy na Wattpad.com)

Březen 2014

Forever & Always - 41. díl

24. března 2014 v 19:47 | *Louigi |  Forever & Always
Emily
''Jsi si stoprocentně jistý, že si nenašel nějakou jinou?'' zvedla jsem obočí, když jsem položila otázku Louisovi. Seděli jsme na lavičce poblíž mého domu. Všude kolem bylo naprosté ticho. Žádné kolem projíždějící auta, žádní uspěchaní lidé nebo ptáci, kteří 'zpívají' jejich protivné písně.
Lou přikývl. Podívala jsem se na něj, ''tak proč se s ní rozešel? Vypadali, že spolu vycházejí.'' Nevím, jestli to byla otázka kladená přímo Louisovi, nebo jenom mě, protože jsem nahlas přemýšlela, ale on mi na ni stejně odpověděl.
''Nic není, jak se na první pohled zdá.'' Měl pravdu. Nikdo až na Harryho a Chloe doopravdy neví, jaký jejich vztah byl. Neměla jsem se do toho vůbec plést.
''Ten včerejšek,'' začal, ''uhm… ta pusa?'' koktal a nevěděl jak poskládat větu. Chtěla jsem se nad jeho rozpačitostí usmát, ale raději jsem se snažila udržet svůj poker face.
Nevěděla jsem, co odpovědět, ''uh… bylo to… myslím… myslím, že bychom měli zůstat jenom přátelé,'' vysoukala jsem ze sebe nakonec. I když si Louis po celou dobu udržel stejný výraz, pokles jeho tváře jsem nemohla přehlédnout.
''Ale-'' začal, ale já jsem ho nenechala domluvit.
''Lou…já umírám. Nechci ti ublížit tím, že… že odejdu,'' řekla jsem.
Louis jenom zakroutil hlavou, ''jo, protože když zůstaneme jenom kamarádi tak mi to neublíží, že?'' zakoulel očima.
Povzdechla jsem si a v hlavě se snažila sestavit smysluplnou větu. ''Nebude to tak moc bolet.'' Věděla jsem, že jsem řekla naprostou pitomost. Sama nad sebou jsem zakoulela očima.
''Jo, jasně, Emily,'' řekl sarkasticky, ''ty víš, že tě mám rád, možná víc než rád a já vím, vidím to na tobě, že to cítíš stejně, tak proč mi sakra nedáš šanci?'' Zněl hodně naštvaně a otráveně. Až mě jeho tón hlasu udivoval.
''Protože… se bojím,'' zašeptala jsem.
''Čeho, pro Boha?'' vykulil na mě ty jeho modré oči.
Pokrčila jsem rameny, ''já nevím. Prostě se bojím.''
''Em,'' povzdechl si.
Vstala jsem ze zelené lavičky, ''musím jít. Uvidíme se.'' Nečekala jsem na jeho pozdrav, prostě jsem se vydala na cestu k domu.
''Přemýšlej nad tím!'' zakřičel na mě. Neohlídla jsem se, dělala jsem, že ho neslyším a pokračovala v chůzi.
Když jsem měla dobrý výhled na náš dům, na schodech jsem viděla sedět ženskou postavu s hlavou v dlaních. Už jenom podle dlouhých, hnědých vlasů jsem věděla, že je to Chloe. Zrychlila jsem, a co nejrychleji se dostala k ní.
''Ahoj,'' pozdravila jsem ji, ''co tady děláš?'' Když slyšela můj hlas, zvedla hlavu z dlaní a s úsměvem na tváři se na mě podívala. Měla rudě červené líce a oči jí jiskřily.
Než mi odpověděla, odhalila vrchní část bílých zubů tím, že svůj úsměv zdvojnásobila. ''Ahoj, Emily!'' řekla veselým, ječivým hlasem, ''jak-jak se máš?'' zvedla jsem obočí nad tónem, jakým položila otázku. Byla až moc veselá na to aby to bylo normální. Posadila jsem se vedle ní.
Chloe se na mě sladce zadívala, stále s širokým úsměvem na tváři. Z ničeho nic se začala hlasitě smát a já až teď ucítila pach alkoholu, který vycházel z jejích úst při záchvatu smíchu. Zhluboka se nadechla a přestala se smát. Neptala jsem se jí, proč najednou tak vybuchla. Byla jsem si jistá, že to byla nějaká blbost.
''Ty jsi pila?'' zeptala jsem se, i když odpověď jsem už znala. Chloe se na mě nechápavě podívala, ''ne,'' odpověděla udiveně, ''jak jsi na to přišla?'' rozpačitě se zasmála a přitom hekla.
''Co jsi všechno měla?'' zeptala jsem se.
''Uh… uhm… vodku… a… rum…,'' snažila si vzpomenout. Obrátila jsem oči v sloup.
''Proč jsi se tak zřídila, Chloe?'' vstala jsem a nastavila jí ruku. Chytla ji a opatrně se postavila na nohy. Podle výrazu jejího obličeje jsem usoudila, že se jí asi zatočila hlava, proto jsem se ji snažila přidržet.
Chloe pokrčila rameny, ''já nevím.'' Ale já jsem věděla. Všechno to bylo kvůli Harrymu.
''Kdyby byl alespoň večer,'' řekla jsem si sama pro sebe, ''pojď, odvedu tě domů.'' Popadla jsem ji za ruku a šnečí chůzí ji vedla k nim domů.
Bože, já jsem tak strašná bitch. Omlouvám se za to, že mi to tak strašně trvalo. Prostě jsem měla těžké období a na psaní jsem neměla ani pomyšlení. Možná to bude takhle častěji. Mám málo času, škola je u mě na prvním místě a psaní je až někde úplně na konci.

Forever & Always - 40. díl

3. března 2014 v 20:05 | *Louigi |  Forever & Always
Emily
''Em jsi v pořádku?'' volala na mě matka přes dveře. Naštěstí jsem se stihla zamknout, takže nemohla vejít dovnitř a neviděla můj bledý obličej.
''Jo,'' zakřičela jsem zpátky chraplavým hlasem. Odkašlala jsem si a opřela se o stěnu vedle záchodu. Chvíli jsme počkala, a když jsem si byla jistá, že mám volný průchod, vstala jsem a potichu vyšla z koupelny. Co nejrychleji jsem vyběhla nahoru do pokoje a zamkla se. Nechtěla jsem, aby mě někdo vyděl. Otec by to moc rozmazával a matka už by startovala auto a mířila si to se mnou do nemocnice.
Sedla jsem si na postel a rukami se objala kolem kolen. Bylo mi špatně a ještě k tomu mě zase začínala bolet ta má prokletá hlava. Šáhla jsem po prášku proti bolesti. Věděla jsem, že mi stejně nepomůže, ale doktor mi řekl, že ho mám brát, tak ho beru. Polkla jsem ho i bez pomoci vody.
Zapípal mi mobil, oznamující novou příchozí zprávu. Zakoulela jsem očima a vytáhla ho z kapsy. Byla od Louise. Čekala jsem to.
Louis: Co se stalo?
Hned jsem mu odepsala. Nic, jen mi bylo trochu nevolno.
Netrvalo to ani minutu a můj mobil znovu zapípal. A jsi v pořádku?
Jo, je mi fajn.
Lhala jsem. Ale nemohla jsem mu přece napsat, že je mi blbě jako psovi a přes bolest hlavy se mi začíná mlžit zrak, tudíž špatně vidím na displej mobilu. Pak už mi nenapsal.
Položila jsem mobil na noční stolek hned vedle lampičky a prášků. Sedla jsem si do pohodlné polohy a opřená o dřevěný rám postele, jsem zaklonila hlavu a zavřela oči. Bylo to až neuvěřitelné, ale bolest se pomalu začala vytrácet.
Slyšela jsem zvonek a po chvilce dupot po schodech. Otevřela jsem oči, sedla si na kraj postele a čekala, kdo bude ta osoba, která vejde do mého pokoje.
Viděla jsem, jak se klika pohnula směrem dolů, a dveře se otevřely. Byla to Chloe. Prvního čeho jsem si všimla, byly její červené, ubrečené oči. Zmateně jsem se na ni podívala a poklepala na místo vedle sebe. Sedla si a rukou si prohrábla její dlouhé hnědé vlasy.
''Co se stalo?'' Podívala jsem se na ni a spatřila kruhy pod očima. Chloe nebyla typ holky, která často brečela nebo byla až přehnaně citlivá, proto mi bylo jasné, že je něco špatně.
Stačila tahle otázka a do očí se jí nahnaly slzy. Zhluboka se nadechla a vší silou se snažila, aby jí nevytryskly napovrch.
''Harry se se mnou rozešel,'' vysypala ze sebe. Vykulila jsem oči a zalapala po dechu. Tu větu jsem si v hlavě opakovala ještě asi desetkrát, abych si uvědomila, co to znamená.
''Co?'' zeptala jsem se udiveně, ''jak? Proč?'' Nevěděla jsem, co říct. Nevěděla jsem, co dělat. A už vůbec jsem nevěděla, jak ji utěšit.
''Řekl… řekl, že na sebe nemáme tolik času a… že nám to neklape, tak jako na začátku,'' koktala. Když to dořekla, nechala proud slz, aby opustil její oči. Naklonila jsem se k ní a pevně ji obejmula. Vzlykala a máčela mi tričko. Ale to mě v téhle chvíli vůbec nezajímalo.
''To bude dobré… uvidíš,'' snažila jsem se ji utěšit, ale jí v těhle věcech nejsem moc dobrá. Pohladila jsem ji po vlasech a nechala ji brečet.
Po pár minutách zvedla hlavu z mého ramene a já ji přestala objímat. Utřela si slzy a párkrát se zhluboka nadechla.
''Myslím, že si někoho našel,'' prolomila ticho.
Zakroutila jsem nad tím hlavou, ''určitě ne.'' I když Harryho neznám zrovna dokonale, stačil mi jeden pohled na něj a bylo mi jasné, že by Chloe nikdy nepodvedl.
''V poslední době se choval nějak divně a-'' nedokončila její větu, protože jsem jí skočila do řeči.
''Chloe, určitě nemá žádnou jinou… Měla bych se zeptat Louise?'' Nesouhlasně zakroutila hlavou. Ale já jsem i přesto věděla, že se ho zeptám. Vím, že mi do toho nic není, ale zajímá mě, proč nějaký kluk zlomil mé kamarádce srdce.
Tenhle týden se budu snažit hodně přidávat, protože mám prázdiny (WOOHOO!!) a už to chci ukončit.