BLOG POZASTAVEN! (Příběhy na Wattpad.com)

Forever & Always - 37. díl

9. února 2014 v 18:20 | *Louigi |  Forever & Always
Emily
''Takže když výsledek 345 vynásobíš pěti, logicky ti vyjde 1725,'' řekl mi Louis.
Nechápavě jsem zvedla obočí a vykulila oči, div mi nevypadly z důlků, ''můžeš mi sakra vysvětlit, proč mi to říkáš?!'' Neměla jsem ani ponětí, kdy jsme se dostali k tématu matika. A už vůbec jsem nevěděla, kde vzal výsledek 345.
Louis pokrčil rameny a zakřenil se na mě, ''chtěl jsem předvést mé matematické schopnosti.''
''Aha,'' přikývla jsem, ''takže ten mobil pod postelí, na kterém je zapnutá kalkulačka není tvůj?''
Louis zfalšoval ten nejfalešnější zmatený pohled, jaký jsem kdy viděla, ''co? Kalkulačka? To si tady musel někdo zapomenout.''
Zakroutila jsem nad ním hlavou a pousmála se.
Uběhli dva dny, co jsem v téhle prokleté nemocnici. Každý den za mnou někdo přijde. Od rodičů a Alexe, kteří se ode mě prakticky nehnou až po Louise, který je tady taky pečený vařený, a po Chloe, která kvůli mně přiletěla z New Yorku o pár dní dřív.
''Zítra by mě měli pustit,'' oznámila jsem Louisovi a tím přerušila krátké ticho mezi námi.
Na tváři se mu objevil úsměv, ''to je skvělé.'' Nadšení v jeho hlase bylo snadno rozpoznatelné.
''Jo je,'' usmála jsem se a tím odkryla přední část zubů, ''konečně se tě zbavím.''
''Na to zapomeň. Budu tě chodit navštěvovat tak i tak.'' Věděla jsem, že to řekne.
''Blbé je to, že mým propuštěním začnou psychiatrická sezení,'' povzdechla jsem si, ''mimochodem… děkuju, že si se pokusil přemluvit mé rodiče,'' dodala jsem sarkasticky.
''Promiň,'' obrátil oči v sloup. Zase mezi námi nastalo ticho, které jako obvykle přerušil Louis svým uchechtnutím. Tázavě jsem na něj zvedla obočí, ale on jen zakroutil hlavou. Mávla jsem nad ním rukou. Když se, ale uchechtl znovu, musela jsem se zeptat, co je mu směšné, i když jsem věděla, že je to zase nějaká blbost.
''Co je ti směšné?'' zeptala jsem se ho.
''Palec,'' odpověděl. Nechápavě jsem se na něj podívala. Zase nastala ta jeho chvilka, kdy se nechová normálně anebo už mu dočista hrabe.
''Co?''
''Palec,'' zopakoval. Zakroutila jsem nad ním hlavou.
''Co máš s palcem?'' zeptala jsem se.
Louis se znovu uchechtl, ''prostě palec. Je to vtipné slovo,'' pokrčil rameny. Nevěděla jsem co na to říct. Vážně mu začalo hrabat. Potřeboval by odbornou radu.
''Ty nejsi normální,'' řekla jsem. Louis znovu pokrčil rameny, jako by mi říkal, že je to u něj naprosto normální.
''Vždyť víš, že u mě párkrát za den nastane taková chvilka, kdy ani já sám nevím, o čem mluvím.''
''Párkrát?!'' řekla jsem se smíchem v hlase a Louis přikývl. ''Párkrát?!'' zopakovala jsem to, ''před pár minuty jsi mi tu počítal. Proč? Nemám tušení. Kde jsi vzal číslo 345 už vůbec nevím. Teď jsi přešel na téma palec. Lou… jsi tady teprve hodinu a za tu hodinu ti už dvakrát přeskočilo.''
''To číslo 345 jsem získal tak, že jsem sečetl čísla-'' přerušila jsem ho.
''Už potřetí, Tomlinsone. Už potřetí!''
''Promiň, budu se ovládat,'' usmál se na mě a podíval se na hodinky, ''ale budu se ovládat až příště, protože už musím jít. Zítra u tebe,'' mrkl na mě a já jsem nad ním jen zakoulela očima.
Vstal ze židle, řekl mi jeho 'ahoj' a opustil nemocniční pokoj. Tímhle okamžikem zase nastala ta nuda, když jsem tady sama. Ještě že mě zítra pouštějí domů.
Sorry, trvalo to trošku dýl a je to hodně krátké, ale musela jsem to useknout dřív, protože mám nápad na další díl, který by možná, ale jenom MOŽNÁ mohl být zítra.
Toho si važte! Protože je olympiáda a když je olympiáda, tak jsem naprosto nepoužitelná a k tomu bude hokej a to už se od televize vůbec nehnu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Efka(: Efka(: | Web | 9. února 2014 v 18:50 | Reagovat

Palec? Really? Jak tě to do psí prdele napadlo? ;DDDDDDD Trošičku záchvat smíchu.
Sestro? ;DD Přesně! Jakmile začne hokej, nikdo mě nedostane od televize! A když se mnou bude někdo mluvit, tak budu furt mlet o hokeji ;D

2 Louigi Louigi | 9. února 2014 v 20:01 | Reagovat

[1]: Palec :3 :D. Radši nebudu vysvětlovat jak jsem na to přišla. Myslela by sis o mě, že jsem naprostý kretén :D. Ale to je prostě strašně vtipné slovo :D (škoda, že si to myslím jenom já -_- :D).
High five! Se mnou už radši nikdo nemluví, protože ví, že bych mlela jenom o tom jak se těším na středu :D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama