BLOG POZASTAVEN! (Příběhy na Wattpad.com)

Forever & Always - 34. díl

13. ledna 2014 v 20:17 | *Louigi |  Forever & Always
Emily
Slzy mi stékaly po tvářích a já se nemohla na nic soustředit. Nemohla jsem ani sedět, ani stát, ani ležet. Nevnímala jsem svět kolem sebe. Všechno bylo pryč. Byla jsem tu jen já, slzy a myšlenky.
Silně jsem k sobě přitiskla víčka, snažila jsem se oddálit přicházející bolest hlavy. Vždy když brečím tak mě začne bolet.
Sáhla jsem po bílé krabičce léků proti bolesti. Nepočítala jsem, kolik si jich mám vzít, prostě jsem si jich několik naházela do úst a s pomocí vody polkla. Byla jsem si jistá, že jsem si jich vzala víc, než bylo potřeba, ale to že bych se mohla předávkovat, mi bylo úplně jedno.
Přes slzy jsem skoro neviděla. Cítila jsem roztečenou řasenku pod očima. Neodvážila jsem se podívat do zrcadla, jen jsem si sedla na židli a hlavu si položila do dlaní.
Ztěžka jsem dýchala a motala se po pokoji, viděla jsem rozmazaně, začala jsem pochybovat, že to bylo kvůli slzám. Byla jsem jako v transu. Nevěděla jsem, na kterém místě v pokoji se nacházím.
Sedla jsem si na nepříjemně studenou zem. Až po pár minutách jsem zjistila, že sedím na kachličkové zemi v koupelně.
Nevěděla jsem, co dělám. Poslední okamžiky, které si pamatuju, byly, že jsem hodila mobilem o stěnu, a pak jsem skončila s žiletkou v ruce.
Louis
Ležel jsem v posteli se sluchátky v uších. Podupoval jsem si nohou do rytmu a potichu si zpíval text písničky. I přes hlasitost hudby jsem slyšel, že mi zvoní mobil. Podíval jsem se na display, na kterém bylo napsáno jméno Chloe. Neobtěžoval jsem se jí to zvednout. Věděl jsem, že je v Americe a myslel jsem si, že to není nic důležitého. Ale když už mi volal po třetí, musel jsem jí to zvednout.
''Hm?''
''No konečně!'' vyštěkla. Měl jsem chuť zavěsit. ''Je pro tebe tak těžké zvednou mobil na poprvé?! Máš ho pořád u sebe, sakra!''
''Jestli na mě budeš ječet tak zavěsím,'' řekl jsem klidně.
''No tak promiň.'' I když jsem ji neviděl, mohl jsem s jistotou říct, že zakoulela očima, ''musíš jít k Emily!'' poručila.
''Proč? Víš, že jsem to naprosto posr*al a Em se mnou-'' nestihl jsem to doříct, protože mi Chloe skočila do řeči.
''Nemám čas na tvé trapné výmluvy. Mám o ni strach,'' odmlčela se, ''poslala mi … poslala mi smsku. Bylo v ní něco ve smyslu, končím, už to dál nezvládnu. Bojím se, že si něco udělá.'' Strach byl rozpoznatelný i v jejím hlase a při každém jejím slově jsem měl pocit, že brečí.
''Co myslíš tím, že si něco udělá?'' Byl jsem zmatený a vystrašený zároveň.
''Já- já nevím. Ježiši Kriste … bojím se, že se pokusí spáchat sebevraždu.'' Nad jejími slovy jsem zamrznul. Mlčel jsem a v hlavě si opakoval, že je to jenom sen.
''Lou, jsi jediný z kluků, kdo ví, kde bydlí. Alex mi nezvedá mobil a já jsem v tom zkurve*ém New Yorku. Musíš jít za ní… zkontrolovat jestli je v pořádku.'' Přikývl jsem, i když mě nemohla vidět. S mobilem u ucha jsem vyletěl z pokoje jako dělová střela. Bez toho abych jí ještě něco řekl, nebo se alespoň rozloučil, jsem zavěsil.
Utíkal jsem ze schodů a na cestě narazil do Harryho.
''Kam tak spěcháš?'' zeptal se mě, ale já jsem neřekl ani slovo, jen jsem vyběhl z domu a naskočil do auta. Nastartoval jsem a vyjel na cestu. Jel jsem sedmdesátkou, i když je tu povolená jen padesátka. Nezajímalo mě, že porušuju všechny předpisy.
Přiložil jsem si mobil k uchu a zavolal sanitku. Uvnitř sebe jsem měl zvláštní pocit. Něco ve mně mi říkalo, že ta sanitka bude potřebná a nebude čas na ni čekat. Ale nechtěl jsem si připustit, že by Em mohla udělat takovou pitomost.
Vyskočil jsem z auta a utíkal ke vchodovým dveřím. Párkrát jsem zazvonil, ale když nikdo neotvíral, vpadl jsem dovnitř. Bylo štěstí, že nebylo zamknuté.
Vyběhl jsem po schodech nahoru a zkusil otevřít její dveře. Překvapen, že byly odemčené, jsem vešel dovnitř. Rozhlédl jsem se po pokoji, ale Emily nikde. Strach ve mně se nahromadil ještě víc. Mé oči upoutaly světle hnědé dveře. Byla to Emilyna koupelna.
Zatáhl jsem za kliku, ale marně. Bylo zamknuto. Silně jsem na ně zabušil a zavolal, ''Em!'' Opakoval jsem to několikrát, ale neotevřela mi. Věděl jsem, že tam je.
''Emily!'' znovu jsem zabouchal a několikrát bezvýznamně zatáhl za kliku. Nezbývalo mi nic jiného než prorazit dveře. Nebylo času nazbyt, proto jsem se rozběhl proti dveřím a silně do nich narazil. Bylo to zbytečné. Nepohnul se ani pant. Opakoval jsem to asi ještě pětkrát. Rameno mě bolelo a já ztrácel naději. Zkusil jsem to znovu. Prorazil jsem dveře a vletěl do koupelny. To, co jsem viděl, bylo víc než bolestivé. Em seděla a zády se opírala o vanu. Měla pootevřené oči a kolem ní byla krev, která stékala dolů jejím zápěstím. Do očí se mi nahnaly slzy. Neudržel jsem je. Nezaváhal jsem ani minuty a utíkal k ní.
Třásl jsem s ní, snažil jsem se ji probrat a udržet při životě. Klekl jsem si před ni a rukama jsem ji pevně stiskl nad oběma řezy, které si udělala. Musel jsem alespoň trochu snížit množství krve, které jí teklo z každého zápěstí.
I když jsem věděl, že v domě nikdo není, hlasitě jsem zavolal, ''POMOC!'' Čím dál víc slz se mi hromadilo v očích a stékalo dolů po tvářích.
''Em…,'' zašeptal jsem, ''nesmíš zemřít… to ti nedovolím.''
Promiňte, že už jsem dlouho nepřidala, ale jak začala škola, nahromadily se mi povinnosti a zase nic nestíhám. A vždy když mám náladu psát, tak přijde něco co musím udělat. Jako třeba napsat slohovku a to je docela dost těžké, když jedno ze zadaných témat je: ''co mi vypravovala dlažební kostka?'' :D. A pak jsem se skoro celý minulý týden (dobře do čtvrtka :D) připravovala na anglickou olympiádu -_-. Nebudu se tady vykecávat, stejně to nikoho nezajímá. Ještě jsem chtěla k dílu. Tohle je možná předposlední :D.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 *Lucy* *Lucy* | 13. ledna 2014 v 20:29 | Reagovat

Jak předposlední ..... ne...ne ...ne ..... Nesmis mi sebrat moji drogu !!!:))) ..... Je to až moc bozi, aby to skončilo ..... Klidně na ty díly budu čekat měsíc , ale nesmís s tím skončit !!! ..... No moje kecy o tom ze s tím nesmís skončit jsou stejně asi zbytečný :) skončit to musí :))) ..... Jinak k dílu .... Oo můj bože ...... Je to perfektní .... Chci mít talent jako ty :))*

2 VEVA VEVA | 13. ledna 2014 v 21:10 | Reagovat

Na to zabudni ...nie je to predposledné ...bude ich ešte veľa!!! A ona nesmie zomrieť :O

3 Efka(: Efka(: | Web | 13. ledna 2014 v 21:47 | Reagovat

Já ti dám takovou předposlední kapitolu až se ti z toho  zamotaj nudle! ;DD Protože, kdyby tohle byla předposlední kapitola, znamenalo by to, že Em zemře a to se NESTANE! ;DDD skvělé!

4 samík samík | E-mail | 13. ledna 2014 v 22:08 | Reagovat

nesmíš skončit !  tohle nesmí být poslední díl v žádném případě !!!

5 Louigi Louigi | 14. ledna 2014 v 16:14 | Reagovat

[1]: Kdybych nějaký talent měla, tak bych ti ho pučila :D. A děkuju :).

6 Louigi Louigi | 14. ledna 2014 v 16:15 | Reagovat

[2]: Třeba se stane zázrak a ona přežije :D.

7 Pey Pey | 14. ledna 2014 v 16:17 | Reagovat

Ani se neopovažuj to ukončit :DD -.-

8 Louigi Louigi | 14. ledna 2014 v 16:17 | Reagovat

[3]: :D :D U mě si nemůžeš být ničím jistá :D :D. Ale třeba přežije a bude happy end :D.

9 Louigi Louigi | 14. ledna 2014 v 16:19 | Reagovat

[4]: Jednou to bohužel skončit musí :DD.

10 Louigi Louigi | 14. ledna 2014 v 16:20 | Reagovat

[7]: Kdybych to náhodou skončila, mám se začít bát? :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama