BLOG POZASTAVEN! (Příběhy na Wattpad.com)

Září 2013

Forever & Always - 15. díl

30. září 2013 v 18:46 | *Louigi |  Forever & Always
Emily
''Tohle nemůžeš myslet vážně,'' zakroutila jsem hlavou. Nebudu se svlékat a už vůbec ne před ním.
''Dělej!'' zakřičel. Začínala jsem se ho bát. Takhle se nikdy předtím nechoval. Vystrašeně jsem se na něj dívala. Nevěděla jsem, jestli to myslí vážně nebo si ze mě jen dělá srandu.
''Rád bych se toho dožil. Svlékni se,'' řekl naprosto vážně. Pomalu jsem si sundala mikinu a Louis vybuchl smíchem.
''Ty jsi … to … v-vážně chtěla … udělat?'' vykoktal ze sebe a stále se smál. Byl celý červený a nemohl zastavit smích.
''Ty jsi mi to nařídil!'' řekla jsem naštvaně. Louis znovu vybuchl smíchem.
''… A to tričko,'' ukázal na mé tričko a rozesmál se ještě víc. Rychle jsem si oblekla mikinu a zkřížila ruce na prsou. Nenávidím ho. Jak mi někdo takový mohl chybět? Konečně se přestal smát a podíval se na mě vážným pohledem.
''Teď vážně,'' začal, ''ty, já, rande, dnes večer.'' Vykulila jsem na něj oči. Na rande s ním mě nikdo nedostane. Prosím, ať si dělá srandu.
''V žádném případě,'' kroutila jsem hlavou.
''Tohle je to, co chci za vítězství. Musíš mi to splnit.''
''Radši bych se svlékla,'' zamumlala jsem.
''To můžeš hned, jak přijdeme z rande.'' Sarkasticky jsem se zasmála. Nejdu s ním na rande.
''Na žádné rande s tebou nejdu!''
''Opakuju větu, musíš mi to splnit,'' řekl. Zamračila jsem se na něj a on se kouzelně usmál. Jemu je asi úplně jedno, že s ním jít nechci.
''Dokonce si i můžeš vybrat, kam půjdeme,'' navrhl mi, ''kino, restaurace?''
''Kino,'' odpověděla jsem bez váhání. Má to hodně výhod. Bude tam tma, nikdy tam nenastane trapné ticho, protože herci ve filmu obvykle mluví.
''Myslel jsem si to. Film vybírám já.''
''Žádný horor, akční film, thriller nebo muzikál.''
''Fajn,'' našpulil rty.
''Vyzvedni mě v sedm,'' nařídila jsem mu, ''ahoj.'' Vstala jsem a opustila jejich obyvák a následně i dům. Znovu jsem jela autobusem. Smrdělo to tam důchodci, a taky že tam byli samý důchodci.
Co nejrychleji jak jsem mohla, jsem vyskočila z autobusu a nadechla se čerstvého vzduchu. Celou cestu jsem musela čichat tu jejich ''vůni.'' Ještě že se nedožiju stáří.
Doma jsem se naobědvala a pak jsem si vlezla do sprchy. Umyla jsem si vlasy a tělo a pak tam jen tak stála. Myšlenky mi běhaly po rozumu. A když už jsem vážně přemýšlela nad úplnými hovadinami, vylezla jsem ze sprchy. Následně jsem si vyčistila zuby a učesala si mokré vlasy. Mám dost času, takže je nechám volně uschnout. Nebudu používat fén. Dala jsem si řasenku a oční linky, víc se malovat nebudu. Poslední dobou nepoužívám moc make-upu. Myslím, že s ním vypadám ještě hůř, než když jsem nenamalovaná.
Vyšla jsem z koupelny a lehla jsem si na postel. Na sebe jsem si položila notebook a podívala se, co je nového na facebooku a twitteru. Už jsem se chtěla odhlásit, ale došla mi zpráva od Chloe.
Chloe: Co dnes děláš? Mohli bychom zajít ven.
Já: Jdu na rande s Louisem, někdy jindy, promiň.
Chloe: Rande s Louisem??
Já: Vyhrál tu sázku, takže musím.
Chloe: Já vím, Harry mi říkal. Neříkej mi, že tam nechceš.
Já: Chloe, musím jít. Za chvíli je tady a já ještě nejsem oblečená.
Chloe: Dobře, ale pak mi všechno povíš. Užij si to.
Odhlásila jsem se a vypnula počítač. Pochybuju o tom, že si to užiju. Vstala jsem z postele a šla ke skříni. Hrabala jsem se oblečením, ale nemohla nic pěkného najít. Proč mi vlastně záleží na tom, co si obleču? Vždyť jdu na rande s Louisem. Můžu si dát i tepláky a ještě k tomu, jdeme do kina, kde se zhasne, takže mě nikdo neuvidí.
Po dlouhém rozmýšlení jsem vytáhla černé, úzké rifle, čistě bílé tričko se třemi knoflíky a černý svetřík.
Znovu jsem vešla do koupelny, kde jsem si rozčesala vlasy, které už mi stihli uschnout.
V předsíni jsem si obula černé boty na podpatku a pak už jenom čekala na příjezd Louise. Slyšela jsem zatroubit auto, vyšla jsem z domu a nasedla dovnitř. Louis měl na tváři okouzlující úsměv. Pozdravil mě a já jeho taky.
''Sluší ti to,'' usmál se na mě.
''Díky, tobě taky,'' řekla jsem. Jdeme na to.
Ten pocit, když zjistíte, že máte ve škole druhého Harryho :D. Ten kluk je v obličeji stejný jako Harry (ne úplně stejný, ale podoba tam je :D), nemá stejné vlasy, ale je strašně krásný. Úplně áááách. Dnes jsem navázali sekundový oční kontakt!!! Musím to jít oslavit, dělám pokroky :D.
PS. Nedoporučuju chodit na školu plnou pěkných kluků.

Forever & Always - 14. díl

29. září 2013 v 19:36 | *Louigi |  Forever & Always
Emily
''Ano Louisi?'' zvedla jsem můj vyzváněcí telefon. Už uplynul týden od toho dne, co jsem prohrála sázku. Každý den jsem netrpělivě čekala na Louisův telefonát, ale on se ozval až dnes. Musím přiznat, že jsem se bez něho trošku nudila a taky si musím přiznat něco, co je pro mě dost těžké. Chyběl mi. Chybí mi jeho kecy, smích a vlastně všechno, ale stejně si snažím vecpat do hlavy, že ho stále nemám ráda, i když o tom teď docela pochybuju.
''Vymyslel jsem to!'' zaječel do telefonu, tak že jsem ho málem upustila na zem. Dokonce i ten jeho ječák mi chyběl. A to je už, co říct, protože mi doslova trhá uši.
''Co?'' Nechápala jsem, co po mě chce. Moje IQ nemá moc vysoké číslo. I když jsem ho neviděla, dokázala jsem si představit, jak obrátil oči v sloup.
''No co asi?!'' na chvíli se odmlčel, ''vymyslel jsem to, co pro mě uděláš za to, že jsem vyhrál.''
''Co tvoje chytrá hlavička vymyslela?''
''Řeknu ti to jedině z očí do očí.''
''Tak si představ mé oči a řekni mi to.''
''Přijď k nám. Čekám tě,'' řekl a bez toho aby se rozloučil, zavěsil. Nemá v sobě ani trochu slušnosti. Já teď kvůli němu musím jet autobusem. Taky pro mě mohl přijet. Na co mají tolik aut, když je nepoužívají?
Oblekla jsem se do riflí, nějakého hnusného trička, o kterém jsem ani nevěděla, že ho mám a přes to jsem přetáhla mikinu. To tričko nesmí nikdo vidět. Bylo celé růžové a uprostřed byla kočka. Nenávidím růžovou barvu a nemám ráda kočky, jsou k ničemu. Zabírají místo na zemi. Nechápu, jak jsem si tohle někdy mohla koupit, musela jsem být blbá nebo opilá. Existuje ještě třetí možnost, někdo mi ho dal. To je asi nejpravděpodobnější. Radši bych chodila nahá než v tom tričku. Moment ... Proč jsem si ho teda oblekla?
Nastoupila jsem do autobusu a sedla si na jediné volné místo, které tam bylo. Nejsem jedna s těch slušných lidí, která pustí sednout staré lidi, takže mi bylo úplně jedno, že přede mnou stáli babky s holemi (nevím, jak se spisovně řekne, ta věc pro ty staré, aby se o to opírali :D, u nás se tomu říká čagan :D). Když chtějí sedět, mají nastoupit dřív. Naštěstí mi ani jedna z nich neřekla, ať je pustím sednout, myslím, že bych se s nimi pěkně pohádala.
Zaklepala jsem na dveře domu, který patří kluků. Otevřel mi Harry. Usmál se na mě tak, že se mu na tváři objevili dolíčky.
''Ahoj, přišla jsem za Louisem,'' řekla jsem.
''No, ale on není doma,'' znovu se na mě usmál a pozval mě dál.
''Jak to že není doma?''
''Před chvílí někam odjel. Víc nevím,'' pokrčil rameny. Hlavně, že na mě čeká. Tohle je celý Louis. Něco řekne, ale pak je to úplně jinak.
''Můžu tu na něj počkat?''
''Tak blbé otázky hned po ránu,'' zakroutil hlavou, ''ciť se tu jako doma,'' odpověděl. Sedla jsem si na gauč, chtěla jsem si dát nohy na stůl, řekl přece, ciť se tu jako doma, ale nebylo by to slušné, takže jsem to neudělala. Harry někam odešel a už se nevrátil, ostatní kluci asi nebyli doma, protože jsem neslyšela křik. Vážně jsem se tu začala cítit jako doma, byla jsem tu sama.
Slyšela jsem hlasité třísknutí dveří. Osoba, která vešla, si stále něco mumlala. Nerozuměla jsem co, ale podle hlasu jsem mohla poznat, že to byl Louis. Vešel do obýváku, a když mě spatřil, na tváři se mu objevil naštvaný pohled. Co je s ním?
''Jsi normální?!'' zakřičel na mě. Vyvalila jsem na něj oči. Vůbec jsem nechápala, co má za problém. Vždyť jsem tady, přesně jak mi nařídil. Já bych na něj měla být naštvaná. On řekl, že mě bude čekat a někam odjel.
''Co?!''
''Proč jsi mě nečekala doma?! Přijel jsem pro tebe, ale milost slečna nebyla doma!''
''Ty jsi přece řekl, že mám přijít a že na mě budeš čekat!'' zakroutila jsem nad ním hlavou.
''To jsem neřekl,'' hádal se semnou.
''Tomlinsone, uznej chybu. Sám dobře víš, jak to bylo.''
''Mohlo tě napadnout, že tě nenechám jet autobusem.''
''Neřeš to! Měl jsi mi to říct, je to tvá vina a teď mi řekni, co jsi vymyslel,'' poručila jsem mu a on se ďábelsky zasmál. Nelíbí se mi, kam to směřuje. Začínám se bát.
''Posaď se!'' přikázal mi.
''Vždyť sedím,'' řekla jsem a zakroutila nad ním hlavou.
''Tak si hlavně nestoupej.''
''No dobře. Hlavně už dělej!''
''Takže,'' znovu se zlověstně zasmál, ''svlékni se! Chci tě vidět nahou!'' Vykulila jsem na něj oči a otevřela pusu. Tohle nemůže myslet vážně.
''Co prosím?'' vykulila jsem oči ještě víc než předtím. Divila jsem se, že mi nevypadli z důlků.
''Svlékni se!'' zopakoval.
Vím, že na to tady úplně kašlu, ale mám teď hodně práce, problémů a všeho ostatního. Zítra tu bude na 100% další část. Neobjeví se tu jenom, když mi přestane jít notebook (doufejme, že to se nestane), srazí mě vlak nebo auto :D. Takže na 90% tu bude.

Forever & Always - 13. díl

24. září 2013 v 19:34 | *Louigi |  Forever & Always
Emily
Stála jsem na příjezdové cestě a sledovala Alexe, jak dává zavazadla do kufru auta. Dnes je den jeho odjezdu do Birminghamu. Nenávidím ho za to, že odjíždí. Rozloučit jsem se s ním přišla jenom z donucení. Přivezl mě sem Louis, který se slovy ´přijedu pro tebe za deset minut, ´ zmizel.
Alex objal mamku a rozloučil se s otcem, a pak přišla řada na mě. Nenávistně jsem se na něj podívala. Chtěl mě obejmout, ale já jsem odstoupila o krok dozadu a zavrtěla hlavou.
''Sbohem Alexi,'' řekla jsem chladně.
''To mě ani neobejmeš?''
''Ne,'' odsekla jsem a on se na mě smutně podíval.
''Budeš mi chybět Ems.'' Pokrčila jsem rameny a na jeho tváři se znovu objevil ten jeho smutný pohled. Za neustálého dívání se na chodník odešel k autu, nasedl a pak odjel. Nemusela jsem být tak krutá, ale tohle jsem prostě já. Taky mi bude chybět, strašně moc. Už teď lituju, že jsem mu to neřekla.
Když pro mě přijel Louis, nasedla jsem do jeho auta a v tichosti jela do jejich domu. Jsem zvědavá, co si pro mě dnes připravil, jestli si teda něco připravil.

''To jako strávíme den díváním se na filmy?'' zeptala jsem se otráveně, když mi Louis oznámil jeho plán na dnešek. Souhlasně přikývl a skočil na gauč. Povzdechla jsem si a sedla si na kraj gauče. Na levé straně seděl Liam a na pravé opěradlo.
''Takže jaký film Emily?''
''Jaký máte?'' Louis začal listovat sbírkou DVDček a přitom četl, co za filmy to byly.
''... Láska nebeská, Titanic, This is 40, P.S. Miluji tě, Forrest Gump a (500) days of summer,'' dočetl a podíval se na mě. Většina z nich byly romantické blbosti.
''Dej Lásku nebeskou,'' Harry se na mě podíval psím pohledem, ''prosím.''
''Forrest Gump,'' vyplázla jsem jazyk na Harryho a ten se a mě vražedně podíval. Nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat. Takže i kdybych se chtěla dívat na Lásku nebeskou, tak bych ji tam nedala už kvůli tomu, že mi to Harry řekl.
Tenhle film jsem znala nazpaměť, ale stejně se na něj můžu dívat pořád dokola. Foresst otevřel bonboniéru a já jsem s ním řekla tu známou větu, ''Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš.''
''Vždyť to znáš nazpaměť,'' Harry rozhodil rukama. Pokrčila jsem rameny v nezájmu.
''Jdu udělat popcorn.'' Louis vstal z gauče a kráčel kolem gauče, na kterém jsem seděla. Když najednou vší silou kopl malíčkem o roh toho gauče. Nechtěně jsem se uchechtla, ale hned toho litovala. Louis skákal a držel si nohu v ruce. Místo toho aby měl na tváři útrpný pohled, usmíval se. Když přestal skákat, stoupl si přede mne a usmíval se od ucha k uchu.
''Co je?'' obrátila jsem oči v sloup.
''Zasmála ses,'' usmál se ještě víc. Sakra, myslela jsem, že to neuslyší.
''To není pravda,'' nesouhlasila jsem.
''Emily,'' kroutil hlavou a stále měl na tváři ten pitomý úsměv, ''všichni to tady slyšely, že?'' Ostatní přikývli a s úšklebkem na tváři na mě hleděli. Bylo to jako by se mi vysmívali do tváře.
''Nezasmála jsem se,'' odmlčela jsem se, ''uchechtla jsem se a v tom je rozdíl.''
''To nikoho nezajímá. Vyhrál jsem a to je hlavní!''
''Vyhrál bys, kdybych se zasmála, ale já jsem se uchechtla.'' Proč musím být tak zlomyslný člověk? Kdybych se nezasmála/neuchechtla, cokoliv s toho to bylo, mohla jsem se v klidu dívat na film a nemusela řešit Louisovo vítězství.
''Jenomže nikdo neřekl, že uchechtnutí nestačí. Koneckonců je to skoro stejné jako zasmání.''
''Fajn vyhrál jsi,'' nakonec jsem souhlasila. Neměla jsem sílu se s ním hádat. Louis by si stejně stál za svým. ''Alespoň s tebou nemusím trávit dny a noci,'' dodala jsem nadšeně. Konečně, všechno tohle skončí a já se zase vrátím k mému zbytečnému životu. Nebudu muset spát s Louisem v jedné posteli a přes den poslouchat jeho kecy, i když jsme se už docela skamarádili, jsem ráda, že se ho zbavím.
''Nezapomeň, že je tu stále něco, co chci za to, že jsem vyhrál,'' podotkl. Doufám, že to nebude nic, co se týká víc dní.
''Až to budeš chtít splnit, víš, kde bydlím. Už tu nemusím být, takže jdu domů,'' zamávala jsem jim a opustila jejich dům. Bojím se toho, že Louis vymyslí, ještě něco horšího než týden s ním.


Forever & Always - 12. díl

20. září 2013 v 19:27 | *Louigi |  Forever & Always
Emily
Dívala jsem se, jak se ten kolotoč houpe a točí se, takže ti lidé, co tam jsou teď, jsou vzhůru nohama.
''Na tohle mě nedostaneš,'' řekla jsem.
''Čeho se tak bojíš? Nemůže se ti nic stát.''
''Mám fobii z výšek, nemám ráda, když jsem dole hlavou a bojím se, že se pozvracím.'' Louis se zasmál, jakoby na tom bylo něco směšného a zakroutil hlavou.
''Srabe.''
''Myslíš, že tím, že mi řekneš, že jsem srab, mě donutíš, abych na ten kolotoč šla?'' zeptala jsem se.
''Srabe,'' zopakoval.
''Souhlasím s tebou, jsem srab.''
''Dobře jdeme,'' řekl a já jsem se otočila na odchod. Ale zastavila mě Louisova ruka. Pevně mě chytil za zápěstí a otočil mě zpátky.
''Jdeme na kolotoč! Co sis myslela, že půjdeme jenom tak domů?!'' Stále mě držel za zápěstí a začal kráčet dopředu. Snažila jsem se vyvlíknout, ale měl vážně pevný stisk.
''Pust mě!''
''Pustím tě, až si sedneš a oni tě připoutají k sedadlu,'' vypláznul na mě jazyk. Stoupli jsme si do řady a Louis mě stále nehodlal pustit.
''Bolí to,'' řekla jsem a nahodila útrpný obličej, který vždy u každého fungoval.
''Vím, že lžeš.'' Oprava, fungoval u každého až na Louise.
''Proč nejdeš sám? Počkám tu na tebe,'' řekla jsem.
''Litovala bys.''
''Litovat toho, že se nepozvracím? Hm … když myslíš,'' pokrčila jsem rameny. Podívala jsem se nahoru, na kladivo, které se točilo s lidmi, kteří si to užívali. S mým štěstím se to urve, pomyslela jsem si.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
''Určitě si to užiješ,'' řekl mi Louis, když jsme seděli na sedadlech kolotoče. Určitě se pozvracím.
Kolotoč se začal houpat z leva doprava. Zatím to bylo pomalu, takže jsem se nemusela bát o nečekané vypuštění mé snídaně. Hlavně klid, hlavně klid, začala jsem si opakovat v hlavě, když jsme nabírali na rychlosti. Už jenom chvíli a přijde otočka dole hlavou. Já mám takové štěstí, že mi ta hlava upadne kvůli rychlosti větru. Už je to tady. Žaludek se mi obrátil, stejně jako celém moje tělo. Zhluboka jsem vydechla úlevou. To bylo vážně dobré. To bylo až moc dobré. Blížila se další otočka, na kterou jsem se na rozdíl od té první těšila.
''Ááááá,'' Louis zaječel a zvedl ruce nad hlavu, teda spíš pustil, protože jsme byly dole hlavou. Do těla se mi nahnalo nadměrné množství extáze. Jedním slovem to bylo úžasné. I přes můj strach z výšek, strach z vysoké rychlosti a i když nemám ráda, když jsem obrácená dolu hlavou, jsem si to užila.
''Takže?'' zeptal se mě Louis, když jsme vystoupili a nechali prostor ostatním lidem, kteří si chtěli taky užít tenhle kolotoč.
''Bylo to,'' na chvíli jsem se odmlčela, abych udělala napětí, ''úžasné.''
''Já jsem říkal, že si to užiješ,'' řekl hlasem, á la mám vždycky pravdu.
Šli jsme ještě na hafo dalších kolotočů, když nás to přestalo bavit, šli jsme k Louisovi domů. Musím s ním být i přes noc, přesně tak jako včera. Jenomže tentokrát budeme spát u něj. Má to jednu výhodu, a to takovou, že s ním nebudu sama, bude tam i zbytek kluků, teda alespoň doufám.
''Musím zavolat mámě a říct jí, že nepřijdu domů,'' vytáhla jsem mobil z kapsy a vytočila její číslo.
''Emily, kde jsi?!'' vyjekla na mě, bez pozdravu.
''Budu spát u Chloe,'' lhala jsem. Nemůžu jí říct pravdu. Stačilo, že u nás včera spal Louis, tohle by mi určitě nedovolila. Jediná holka a pět kluků, tímhle by její pohár trpělivosti přetekl a už by mě po zbytek mého života nikam nepustila.
''Mohla jsi mi dát vědět dřív, ale dobře. Užijte si to.''
''Hm… ahoj,'' zavěsila jsem.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
''Takže co budeme dělat?'' zeptal se Louis. Rozvalila jsem se na jejich prostorném gauči.
''Kde je zbytek kluků?'' odpověděla jsem na otázku otázkou.
''Šli ven…'' pokrčil rameny, ''co budeme dělat?'' zopakoval jeho otázku. Myslela jsem, že tady bude i zbytek kluků, kteří trošku uklidní atmosféru, ale jak se říká, myslet znamená hov*o vědět.
''Vidím to tak, že půjdu spát. Včera jsem nespala ani jednu blbou minutu a to jen kvůli tobě,'' ukázala jsem na něj.
''Vždyť tě ten poker taky bavili.''
''Jo, ale ty jsi vymyslel, že to budeme hrát, takže je to logicky tvoje vina.''
''Jo, zveď to všechno na mě.''
''A na koho jiného bych to asi tak měla svést?'' zvedla jsem obočí.
''Na sebe?''
''Nebudu se tady hádat, čí je to chyba, když i ty dobře víš je to tvoje, jdu do sprchy,'' oznámila jsem a vstala.
''Ani se nezeptáš, jestli můžeš?''
''Ne,'' pokrčila jsem rameny. Po schodech jsem vyšla do jeho pokoje, kde jsem mu ukradla tričko a kraťasy a zavřela se v koupelně. Rychle jsem se osprchovala, udělala všechny věci, které dělávám, když jsem v koupelně, od vyčistění zubů až po převlečení, a vyšla jsem z koupelny. Louis seděl na posteli a nervózně poklepával nohou. Když viděl, v čem jsem oblečená zamračil se a podíval se na mě takovým vražedným pohledem, že kdyby mohl zabíjet, už jsem mrtvá.
''Dovolil jsem ti, aby sis vzala mé oblečení?'' Stále měl na tváři ten pohled, který mi začal nahánět strach.
''Mám spát nahá?''
''No …'' Tázavě jsem zvedla obočí, ''takže na které straně postele chceš spát?'' změnil téma. V nezájmu jsem pokrčila rameny a lehla si na levou stranu.
''Jdu se osprchovat,'' řekl a zalezl do koupelny. Po takových deseti minutách se vrátil v celé jeho kráse, a co měl oblečené?! Zase byl jenom v boxerkách. Myslím, že můžu být ráda, že vedle mě nespí nahý, ale nemůže si na sebe dát alespoň kraťasy?
''Zase polonahý?''
''Můj pokoj, moje pravidla,'' řekl a já si povzdechla.
''Co vadí ti mé vypracované tělo?'' zaťal ruku a ukázal na biceps, který tam nebyl.
''Podej mi lupu,'' řekla jsem.
''Vážně vtipné,'' zakroutil hlavou, zhasl světlo a vlezl si do postele vedle mě.
''Dobrou noc,'' řekl.
''Dnes žádný poker?'' zfalšovala jsem smutný hlas.
''Ne, třeba až zítra,'' řekl a otočil se zády ke mně.
''Tak teda dobrou,'' zašeptala jsem. Tuhle noc se alespoň vyspím.
Tenhle je trošku kratší, ale pořád lepší něco než nic, ne? Musela jsem se přemoct to napsat, takže vím že to stojí za hov*o but I don't care.

Just shit ...

12. září 2013 v 19:43 | *Louigi |  Moje kecy
Netuším kdy přidám další díl. Už ho jsem ho začala psát, ale otázka je kdy ho dopíšu. Nebudu se vymlouvat, že nemám čas. Mám kopec času :D. Ale prostě když vstávám v 5 ráno, dojedu ve 3, tak jsem logicky unavená. A ještě cesta vlakem, tam vás to tak strašně uspává :D. Vážně doporučuju jízdu vlakem na spánek :D.
Nehci na to tady sr*t a nechávat blog stát. Klesá mi návštěvnost a to mě štvě :D. Takže sem jednou za týden (možná i víckrát) přidám nějaké blbosti, ať už jsou to gify, obrázky nebo nějaké totální pičovi..


Harry si během MTV cen (už nevím co to bylo :D) jí mandarinku :D. Jo, je to úplně normální.

Miluju jak mu vlepí :D.

''Dnes žádný sex Harolde!''

Tenhle sexoš má zítra narozeniny. So ... Happy birthday (o den dřív, ale to nevadí :D)

Rozjeďte to!

Docela haluz jak to udělali stejně :D.


Takže který?

Tenhle kluk bude mít 20. Neuvěřitelně to letí.

Klidně mě zabijte. Kur*a musí být tak zatraceně sexy?!

Nejsi jediný. Já jsem se dávila jenom, když jsem to video viděla :D.

:D :D :D Potřebuje tohle komentář? :D :D

Zítra je pátek třináctého. Né, že bych na to nějak věřila, i když se pokaždé, když je pátek třináctého něco pose*e :D. Řeknu to po pravdě, bojím se zítřka :D. Ráno mám tělák a já jsem totálně levá :D. Minule jsem dělali gymnastiku, kterou budeme dělat docela často. Kur*a já neumím ani kotoul vzad :D (a to si nedělám srandu) a on po mě chce stojku. Jsem nějaký gymnasta nebo co? S mým štěstím si zítra zlomím vaz.
Když cvičím vypadám asi jak Louis :D nebo Niall, hov*o dělám :D takový nestranný pozorující :D.
Sr*t na to! :D

Forever & Always - 11. díl

8. září 2013 v 19:58 | *Louigi |  Forever & Always
Emily
''Můžu se jít alespoň osprchovat nebo i to mi zakážeš?'' zeptal se mě.
''Běž! Ručník je ve skříni nalevo,'' odpověděla jsem a Louis přikývl. Zavřel se v koupelně, po chvilce jsem slyšela tekoucí vodu. Kdybych věděla, že s ním musím být i v noci, tak s tou dohodou nesouhlasím. Ještě k tomu v jedné posteli.
Louis vyšel z koupelny jenom v boxerkách, v ruce držel kraťasy a tričko, které měl dnes oblečené. Snažila jsem se mu dívat do očí nebo alespoň na nějakou část jeho tváře, ale mé očí stále uhýbaly dolů. Dívej se do očí, Emily. Cítila jsem, jak mi do tváří teče krev. Určitě jsem červená jak rajče. Má sexy tělo. Nad čím to přemýšlím?! Vždyť ho nesnáším.
''Kde … máš … zbytek oblečení?''
''Většinou spím jenom v boxerkách,'' pokrčil rameny.
''Ne když jsi na návštěvě a máš spát SE MNOU v jedné posteli.''
''Ale Emily -''
''Žádné ale! Dokud nebudeš mít dvě vrstvy oblečení na dolních partiích, do téhle postele tě nepustím!'' přerušila jsem ho. Louis obrátil oči v sloup a oblekl si kraťasy, které měl v ruce.
''Spokojená?'' zvedl obočí a já jsem přikývla.
''Budu spát vedle popelníku nebo se půjdeš osprchovat?'' zeptal se. Povzdechla jsem si a vešla do koupelny.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Vyšla jsem z koupelny, oblečená v mém pyžamu a Louis se okamžitě začal smát.
''Máš nějaký problém?''
''Ne … jenom … sexy pyžamo,'' vykoktal přes smích. Měla jsem bílé pyžamo s růžovými ovečkami.
''Obleč si ještě to tričko a můžeme jít spát.''
''Emily, bude mi horko,'' zakňučel. Pokrčila jsem rameny a on si oblekl tričko.
''To děláš jenom proto, že mám sexy tělo a tobě tečou sliny,'' vyplázl na mě jazyk. Obrátila jsem oči v sloup a lehla si do postele, Louis neváhal ani minutu a lehl si vedle mě.
''Je tu málo místa,'' jednu ruku přehodil přes mé břicho a tu druhou nechal ve vzduchu.
''Říkala jsem, že se mě nemáš dotýkat.'' Oddělala jsem jeho ruku z mého břicha a položila ji na jeho.
''Tak se posuň!'' řekl a začal se posunovat blíž a blíž ke mně. Za chvíli na mě byl přilepený jako žvýkačka na židli.
''Dej to tělo pryč ode mě!'' Snažila jsem se ho odstrčit.
''Ale já tu mám málo místa!'' stěžoval si. Povzdechla jsem si a odsunula jsem se na úplný kraj postele.
''Lepší?''
''Dokonalé! Ale dej mi alespoň milimetr peřiny, kterou jsi zakrytá!''
''Ta je moje!'' řekla jsem a držela peřinu co největší silou, aby mi ji nemohl vzít.
''Když nejsem zakrytý tak neusnu. Budu tě otravovat celou noc, to bys chtěla?'' Znovu jsem si povzdechla a podělila se s ním o mou peřinu. Konečně nastalo ticho. Zavřela jsem oči a snažila se usnout. Cítila jsem, jak pomalu upadám do říše snů.
''Emily … Emily!'' Louis zašeptal.
''Co je?! Už jsem skoro spala!'' Otevřela jsem oči. Teď budu usínat další hodinu.
''Je mi horko,'' řekl.
''Tak se odkryj.''
''Už jsem říkal, že neusnu, když nejsem zakrytý. Nemůžu si sundat to tričko a kraťasy?'' zeptal se. I když byla tma, mohla jsem vidět jeho psí oči.
''No tak fajn, ale drž se ode mě dál!'' varovala jsem ho. Louis radostně vyskočil z postele. Slyšela jsem šustění látky a pak Louis znovu vlezl na postel a pod peřinu.
''Mnohem lepší,'' zašeptal. Znovu jsem zavřela oči.
''Pojď si povídat!'' řekl. Cítila jsem, jak se otočil na bok a díval se na mě. Už asi tak po desáté jsem si povzdechla a otevřela oči.
''Nemůžeš prostě spát?'' zeptala jsem se.
''Ne,'' odpověděl.
''Hm … tak o čem si chceš povídat?''
''Nevím.''
''Už jsi vymyslel, co se stane, když vyhraješ?'' zeptala jsem se ho.
''Takže ty uznáváš, že vyhraju?''
''Ne, ty určitě nevyhraješ. Jediný důvod proč jsem se na to zeptala je, že jsem chtěla navázat konverzaci,'' odpověděla jsem.
''Emily, jsi si jistá, že vyhraju, proč to nepřiznáš?''
''Nevyhraješ!'' řekla jsem jistě.
''Pojďme si zahrát karty!'' navrhl Louis a tím změnil téma.
''Dobře,'' řekla jsem, rozsvítila jsem lampičku a vstala z postele. Doběhla jsem k šuplíku, vytáhla balíček karet a vrátila se zpátky do postele. Sedla jsem si do tureckého sedu a Louis se posadil naproti mně.
''Takže co dáme?'' zeptala jsem se.
''Poker,'' odpověděl Louis.
''Už teď jsi prohrál,'' varovala jsem ho, zamíchala jsem karty a pak je rozdala.
''A o co hrajme?'' zeptala jsem se a v ruce svírala mé karty, tak aby je Louis neviděl.
''Proč se ptáš tak blbé otázky? Hrajeme přece svlékací poker,'' zakroutil hlavou.
''V žádném případě! I tak jsi skoro nahý. Hrajeme o peníze.''
''Mám tady jenom pět liber.''
''Za chvíli nebudeš mít ani cent,'' řekla jsem.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
''A prý že nebudu mít ani cent. Emily, úplně jsem tě obral. Dáme další kolo!'' řekl Louis s úsměvem na tváři. V ruce držel deset liber a počítal si je, jakoby nevěděl kolik tam má.
Zahráli jsme si ještě takových pět her. Všechny jsem prohrála. Myslela jsem, že poker umím, asi jsem se spletla.
''A jsem o 50 liber bohatší. Mohl bych se dát na profesionální pokerovou kariéru.''
''Víš, co se říká, štěstí ve hře neštěstí v lásce,'' řekla jsem mu.
''Tohle u mě neplatí,'' vyplázl na mě jazyk.
''Jdeme spát,'' zavelela jsem.
''Je půl osmé. Už to nemá cenu,'' řekl a já jsem vykulila oči. Podívala jsem se na hodiny, na který bylo vážně půl osmé. Není možné, abychom to tak dlouho hráli.
''Semnou utíká čas rychle,'' Louis se ušklíbl.
''Jasně,'' obrátila jsem oči v sloup, ''takže, co budeme dělat dnes?''
''Jako první se potřebuju jít domů převléct a pak… uvidíš,'' zákeřně se zasmál. Už teď se bojím, co to bude.
''Fajn, až se převlečeš tak se pro mě stav.''
''Ne, jdeš se mnou,'' řekl.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
''Čekám v autě,'' oznámila jsem mu, když zaparkoval u jejich domu.
''Nezajímá tě, jestli se Harry a Niall baví?''
''Vlastně jo, jsem strašně zvědavá.'' Vyskočila jsem z auta. Následovala jsem Louise dovnitř. On se šel do pokoje převléct a já jsem šla do kuchyně, kde byli kluci. Pozdravila jsem je a posadila se vedle Liama. Harry seděl vedle Nialla a něco spolu prodiskutovávali. Občas se zasmáli a pak se zase vrátili k tématu jejich konverzace. Chovali se, jakoby se mezi nimi včera nic nestalo.
''Už jsou zase kamarádi?'' zeptala jsem se Liama na zbytečnou otázku.
''Jo, takhle to u nás funguje. Pohádáme se a na druhý den se chováme jako by se nic nestalo,'' odpověděl a já jsem přikývla.
''Můžeme?'' Do kuchyně vletěl Louis s úšklebkem na tváři. Neochotně jsem vstala a pomalým krokem vyšla z domu a kráčela k autu.
''Ať už jdu domů,'' zašeptala jsem tak by to Louis neslyšel a nastoupila do auta.
''Co?'' Ale on to slyšel.
''Nic,'' řekla jsem nevinně.
''Bude se ti to líbit,'' řekl.
Dojeli jsme na místo a Louis s nadšením vyskočil z auta. Zopakovala jsem jeho pohyb a zabouchla dveře jeho Audi. Podívala jsem se před sebe, mohla jsem vidět pár kolotočů, které se tyčili v obrovské výšce.
''Ne … na tohle mě nedostaneš,'' řekla jsem a kroutila hlavou. Mám obrovskou fobii z výšek, nedokážu si stoupnout na židli, aniž bych neměla závrať, natož tak jít na kolotoč, který je několik metrů vysoko a ještě k tomu se točí nepopsatelnou rychlostí.
''Proč? Bude to zábava,'' řekl a táhl mě za ruku. Koupil několik desítek lístků na různé kolotoče. Já jsem se jen postupně dívala na každý z kolotočů a nevěřícně kroutila hlavou. Jak do toho může někdo nasednout a ještě si to užít?
''Na který jdeme první?''
''Na žádný,'' odpověděla jsem.
''Takže na tenhle,'' Louis ukázal na nejvyšší kolotoč, který se v celém areálu nacházel.
''Ne, v žádném případě,'' kroutila jsem hlavou a upřeně hleděla na ten kolotoč.
Četla jsem že Louis je v nemocnici :/. Hrál zápas ve fotbalu, knockoutovali ho, bolelo ho koleno, pak se pozvracel a teď je v nemocnici. Kur*a doufám že je ok.

Forever & Always - 10. díl

7. září 2013 v 19:30 | *Louigi |  Forever & Always
Emily
''Nudím se! Pojďme něco dělat,'' zakňučel Niall.
''Vymysli něco.''
''Proč já?''
''Protože ty jsi ten, kdo se nudí,'' řekl mu Harry.
''Musíš mít pořád takové trapné odpovědi, Stylesi?!''
''Musíš si pořád tak trapně stěžovat, Horane?!'' Z tohohle bude hádka.
''Já si nestěžuju!'' Niall zkřížil ruce na prsou.
''Vážně?! Pořád si stěžuješ! Neproběhne den bez toho, abys neřekl nějakou stížnost!''
''Alespoň nejsem děvkař!'' Říkala jsem to, hádka je na světě.
''Kdo je tu pro tebe děvkař, ty skřete?''
''Ty!'' Všichni se zaujetím pozorovali jejich výměnu názorů. Tohle se za chvíli semele v rvačku, a u toho být nechci. Vstala jsem ze židle a bez toho aby si mě někdo všimnul, jsem vyšla na balkon, který se nacházel poblíž obýváku. Sedla jsem si na jednu ze židlí, která tam byla a zkoumala jejich zahradu. Takhle zelený trávník jsem viděla jenom na obrázcích Irska na googlu. Určitě mají zahradníka, pochybuju, že by tihle kluci někdy něco udělali. Na zeleném trávníku se nacházel velký, obdélníkový bazén. Oni mají i bazén? Tohle jim můžu vážně jenom závidět. Ruku jsem si dala před obličej, protože mi slunce začalo nepříjemně svítit do obličeje. Sedla jsem si na druhý konec balkonu, kde byl ještě stín.
''Chceš společnost?'' Zayn vešel na balkon, v jedné ruce držel krabičku cigaret a zapalovač a v druhé mobil. Pokrčila jsem rameny na znamení, že je mi to jedno. Sedl si naproti mně a vytáhl jednu cigaretu z krabičky.
''Můžu?'' zeptala jsem se. Zayn přikývl a já jsem si vytáhla další.
''Kouříš?''
''Ne,'' zakroutila jsem hlavou v nesouhlasu.
''A kouřila jsi vůbec někdy?''
''Jasně že jo.'' Lež. Dala jsem si cigaretu do pusy a Zayn mi ji zapálil, stejně jako jeho. Potáhla jsem kouř a okamžitě se začala dusit. Sakra. Zayn se začal smát a kroutil hlavou.
''Takže poprvé?''
''Jo, problém?''
''Ne,'' odpověděl. Znovu jsem potáhla cigaretový kouř. Hlavně se nezačni dusit, Emily. Nezačni se dusit, opakovala jsem si v hlavě, pokaždé když jsem potáhla ten kouř. Bylo to pěkně hnusné, ale na druhé straně to dost dobře uklidnilo. Naposledy jsme potáhla a pak uhasila cigaretu v popelníku. Doufám, že tohle byla moje první poslední cigareta.
''Co Harry a Niall?'' zeptala jsem se.
''Niall se naštval a zavřel se v pokoji a Harry sedí se zbytkem v obýváku. Je to tam pěkně napjaté,'' odpověděl.
''To napětí cítím až tady.''
''Do zítřka se to tady určitě uklidní,'' řekl mi.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
''Louisi, jdu domů. Už jsem tu dost dlouho,'' řekla jsem mu.
''Odvezu tě.''
Nastoupili jsme do auta, Louis nastartoval a vjel do levého pruhu.
''Ty jsi kouřila?'' zeptal se mě.
''Ne,'' zalhala jsem.
''Emily, smrdíš kouřem.''
''No dobře, tak jsem kouřila a co jako?!''
''Nic,'' řekl a otevřel všechny čtyři okna, která byla v autě. Dovnitř začal foukat studený vítr.
''Co to děláš?! Je tu zima!''
''Sedím vedle popelníku. Musím se nadýchat čerstvého vzduchu,'' odpověděl. Zakroutila jsem hlavou a zavřela okno vedle mě.
''Otevři ho nebo mě ta vůně kouře zabije!''
''Nebuď taková panička, vždyť to není tak hrozné. Nemůžeš nic cítit. Zavři ty okna!''
''Dobře,'' povzdechl si a zavřel zbývající tři okna.
Zaparkoval před domem mých rodičů. Vysedla jsem z auta a Louis taky. Vydala jsem se ke dveřím a Louis byl hned za mnou.
''Kam jdeš?'' zeptala jsem se ho.
''Na návštěvu,'' pokrčil rameny.
''Zval tě někdo?''
''Jo, pozval jsem se sám. Den ještě neskončil a já s tebou mám strávit celý týden a to taky znamená každých sedm dní,'' odpověděl. Převrátila jsem oči v sloup a otevřela dveře. Pustila jsem Louise dovnitř.
''Alexi, jsem doma!'' zakřičela jsem. Alex vyšel z kuchyně, jeho pohled se upřel na Louise.
''Tohle je tvá nova kamarádka?'' zeptal se mě, když odtrhl jeho oči od Louise. Až teď jsem si vzpomněla, že jsem řekla, že jdu ven s kamarádkou. Taky jsem si mohla vymyslet lepší výmluvu. Louis se na mě zmateně díval. V místnosti bylo trapné ticho.
''Takže já jsem asi Louisa Tomlinsonová,'' řekl nakonec Louis.
''Jdeme nahoru!'' zavelela jsem a ukázala na schody. Lou přikývl. Vyšli jsme po schodech a vešli do mého pokoje. Louis se okamžitě začal rozhlížet a postupně zkoumal snad každý milimetr mého pokoje.
''Máš to tu pěkné,'' řekl.
''Dík.''
''Takže …'' Chtěla jsem něco říct, ale nic mě nenapadlo.
''Takže … kde budu spát?'' zeptal se. Vykulila jsem na něj oči, ''Cože?!''
''No kde budu spát? Mám s tebou strávit každý den v tomhle týdnu, to znamená i noc,'' pokrčil rameny. Vykulila jsem na něj oči ještě víc, jestli to teda ještě šlo.
''To nemyslíš vážně! Na tomhle jsme se nedomlouvali!''
''Emily, zapoj mozek. Bylo by to vůči mně nespravedlivé. Na tuhle postel se vlezou i dva.''
''Proč pořád měníš pravidla?! Na téhle posteli spát nebudeš, a už vůbec ne se mnou. Můžeš si lehnout na gauč,'' řekla jsem.
''To můžu jít rovnou domů. Gauč se nepočítá.''
''Jo můžeš jít domů.''
''Nepůjdu, tohle je naše dohoda, chceš ji snad vzdát?''
''Ne,'' odpověděla jsem potichu.
''Skvělé, takže můžu spát na téhle posteli?''
''Jo,'' odmlčela jsem se, ''ale pamatuj, jednou se mě dotkneš a nedožiješ se rána!''
''Jenom aby ses ty nedotýkala mě,'' mrkl na mě.
''To se nestane!''
''Emily, Alexi jsme doma!'' Slyšela jsem matčin hlas a bouchnutí dveří.
''Sakra, sakra!''
''Nevyšiluj!'' řekl Louis.
''Jak nemám vyšilovat?! Tohle nedopadne dobře.'' Viděla jsem, jak se pohnula klika a pomalu se otevřely dveře. Dovnitř vešla matka s jejím dokonalým úsměvem na tváři.
''Ahoj Emily,'' řekla a podívala se na Louise, ''a ty jsi?''
''Hm … já jsem Louis Tomlinson,'' natáhl ruku, kterou matka po chvilce přijala a potřásla jí.
''Emily, neříkala jsi, že jdeš ven s kamarádkou?''
''Hm … no mami … ona nepřišla …,'' koktala jsem, ''může tady Louis přespat?'' vysypala jsem ze sebe nakonec.
''Samozřejmě že může, ale na gauči,'' odpověděla. Podívala jsem se na Louise, který hned jak zjistil, že se na něj dívám, zakroutil hlavou v nesouhlasu.
''No … to nejde … on má … hm … on má vážný problém se zády. Nemůže spát na tvrdém a nepohodlném gauči.''
''No dobře, přijďte se navečeřet.''
''My nemáme hlad. Už jsme večeřeli,'' řekla jsem. Matka přikývla a vyšla z pokoje.
''Problém se zády? Nemáme hlad? Už jsme večeřeli?''
''Měl jsi vymyslet něco lepšího a ano, nemáme hlad.''
''Já mám,'' řekl a já jsem pokrčila rameny v nezájmu.
Donutila jsem se a napsala další díl. Řekla bych, že je docela dlouhý (oproti ostatním) . So ... Týden školy za námi :D. Tak jak to jde? :D

Forever & Always - 9. díl

1. září 2013 v 19:18 | *Louigi |  Forever & Always
Emily
''Jdu ven,'' řekla jsem matce, která seděla v kuchyni. Zrovna pro mě přijel Louis. Tohle je první den té dohody.
''Kdy se vrátíš? S kým jdeš? Kam jdeš?'' začala mě zasypávat otázkami. Podívala jsem se na Alexe, který byl zahleděný do mobilu.
''Nevím, s… kamarádkou, a nevím,'' odpověděla jsem pravdivě. Až na tu kamarádku, nemůžu jí říct, že jdu s Louisem, moc by to řešila a nakonec mě nikam nepustila.
''S Chloe?''
''Ne … s jinou kamarádkou,'' odpověděla jsem a, co nejrychleji jsem se vypařila s kuchyně a tohohle domu. Oddechla jsem si úlevou. Kdybych tam zůstala jenom o sekundu déle, začala by mě bombardovat dalšími otázkami. Nastoupila jsem do Louisova auta.
''Kde jsi tak dlouho?! Čekám tu na tebe už hodinu!''
''Troubil jsi před pěti minutami,'' řekla jsem.
''I to je moc.'' Nastartoval auto a zařadil se do levého pruhu.
''Kam jedeme?''
''K nám,'' odpověděl. Zavládlo ticho, které trvalo hodně dlouho. Dokonce jsem si v hlavě začala vykládat sama se sebou. Tohle se mi stává skoro pořád.
Emily přestaň, tohle je trapné.
''V tomhle tichu mě nikdy nerozesměješ,'' řekla jsem.
''Čím víc na tebe budu tlačit, aby ses zasmála, tím víc to ty budeš držet v sobě. Jednou se sama prolomíš.''
''Máš jenom týden,'' varovala jsem ho.
''To mi stačí.'' To si myslíš teď. Auto zaparkovala u domu, který moc dobře znám.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
''Kluci a holko, jsme tady!'' zakřičel Louis.
''Holko?''
''Chloe, je tady,'' Louis pokrčila rameny.
''Jsme v kuchyně,'' ozval se hlas z kuchyně, myslím, že patřil Niallovi. Určitě to byl Niallův, jeho irský přízvuk bych poznala na kilometry daleko. Vešli jsme do kuchyně, kde se na mě usmívali tři lidi.
''Ahoj.''
''Ahoj Emily,'' řekli sborově. Posadila jsem se na volnou židli vedle Liama.
''Kde jsou Harry a Chloe?'' zeptala jsem se.
''V jeho pokoji.''
''Co tam dělají?'' zeptal se zvědavý Louis. Myslím, že tohle byla zbytečná otázka, ale Niall na ni stejně zareagoval, ''Co myslíš?! Scrabble tam určitě nehrají.'' Jsem tady teprve několik minut, je teprve první den naší dohody a já už mám problém nezačít se smát. Takhle to ten týden určitě nevydržím. Všichni se zasmáli nad Niallovou poznámkou, jen já jsem to v sobě držela.
''Pust to ven Emily! Pust to ven!'' zakřičel Louis a ukázal na mě, jako kdyby zbytek kluků nevěděl, jak se jmenuju a Louis na mě ukazoval, aby věděli, o kom mluví.
''Co?''
''Nedělej hloupou, vidím ti na tváři, že se chceš začít smát,'' řekl.
''V žádném případě,'' řekla jsem. Podívala jsem se na výrazy kluků. Vypadali dost zmateně. Nejspíš vůbec nevěděli, o co jde.
''O co tu jde? Co před námi tajíte?'' zeptal se Liam.
''Udělali jsme dohodu. Do týdne ji musíme rozesmát, když ne tak už nás nikdy nemusí vidět a když jo tak nevím.''
''Ne, jenom ty mě musíš rozesmát. Ostatní se do té dohody vůbec nezahrnují,'' řekla jsem.
''Všichni! Jsou to jako mí bratři, takže do té dohody logicky patří.''
''Ne nepatří. Neřekl jsi to.''
''Patří! Dokaž, že jsem to neřekl. Nemáš žádné důkazy,'' vyplázl na mě jazyk.
''Moment … ptal se nás někdo, jestli chceme být v té dohodě?'' zeptal se Niall.
''Chcete být v té dohodě?'' Louis obrátil oči v sloup.
''Jasně, že chceme!'' zakřičel Niall, ''My tě rozesmějeme tak, že … že …''
''Že pukneš,'' doplnil ho Zayn.
''Jo přesně,'' přikývl hlavou Niall.
''To nebylo v dohodě Louisi!'' řekla jsem naštvaně.
''A co s tím uděláš? Jak dokážeš, že to nebylo v dohodě? Vzdej to Emily, vztahujeme se na to každý, kdo žije v tomhle domě.''
''Nenávidím tě,'' zkřížila jsem ruce na prsou.
''Díky,'' usmál se na mě. Obrátila jsem oči v sloup. Slyšela jsem kroky dolů po schodech. Do kuchyně doběhl Harry a Chloe.
''Ahoj Emily,'' usmál se na mě Harry.
''Ahoj.''
''Emily! Chyběla jsi mi,'' Chloe mě uvěznila ve svém objetí.
''Neviděli jsme se den,'' odtáhla jsem ji od sebe. Chloe pokrčila rameny a sedla si Harrymu na klín, protože už nebyli volné židle.
''Jaký bylo scrabble?'' zeptal se Louis a Niall vybuchl smíchem. Musí mít tak chytlavý smích? Zase se musím ovládat.
''My jsme nehráli scrabble,'' Chloe se podívala zmateně na Harryho, který to po chvilce pochopil.
''Skvělé! Oba jsme si to užili, ale já jsem vyhrál!'' zakřenil se na nás. Tohle bylo to, co jsme potřebovali slyšet. Bez toho bychom nepřežili další den. Vážně důležitá informace.
''Ááá už to chápu!'' zaječela Chloe a tahle holka je prý chytřejší než já. ''A vyhrála jsem já, ne ty Harolde!'' dodala.
''Vyhráli jsme oba, dobře?'' Harry se na ni usmál a ona přikývla.
''Tohle nikoho nezajímá! Neptali jsme se, kdo vyhrál!'' zakřičel Louis, ''fuj ta představa, fuj! Mohli jste nás toho ušetřit!''

Už zitra :(. Prázdniny už skončili, ale ještě ani nezačali :D. Zase dalších 10 měsíců. Budu myslet pozitivně. Měla jsem 2 měsíce prázdniny, jupííííí :D.