BLOG POZASTAVEN! (Příběhy na Wattpad.com)

Červenec 2013

It's complicated - 62. díl

27. července 2013 v 19:38 | *Louigi |  It´s complicated
Další den
Vicky
Zadýchaná jsem vběhla do restaurace. Takhle to vypadá, když si zapomenu nařídit budík. Sam už jako obvykle stála za pultem. Kývla jsem jí na pozdrav a vběhla jsem do šatny, kde jsem si oblekla tu hnusnou uniformu.
''Jenom abys věděla Samantho, na žádnou oslavu nejdu,'' řekla jsem jí.
''To si jenom myslíš. Půjdeš, i kdybych tě tam měla dokopat,'' řekla.
''Za žádnou cenu mě tam nedostaneš.''
''Kup mu nějaký dárek, ať nejsi za debila.''
''Nejdu! Nechápu, proč mu děláte oslavu, když žádnou nechce,'' zakroutila jsem hlavou.
''Určitě bude nadšený. Zatím i nechce, ale pak nám bude všem děkovat.''
''Je vidět, že ho ty ani zbytek kluků pořádně neznáte. Když Niall řekne, že něco nechce, tak to prostě nechce. Bude na vás tak naštvaný.''
''Nebude, když tam budeš ty,'' řekla.
''Jenomže já tam NEBUDU!'' Poslední slovo jsem zdůraznila.
''Ještě mi budeš děkovat, že jsem tě tam dotáhla. Letíme za čtyři dny, stavím se pro tebe. Nezapomeň na to,'' mrkla na mě. Bože, jak mě tahle holka štve. Po zbytek dne jsme spolu nepromluvily. Pro ni to bylo dobře, protože jsem se s ní dál nehádala, pro mě to znamenalo, že musím koupit nějaký dárek. Jenomže jaký?
Hned jak jsem se dostala domů, hodila jsem se na gauč a přemýšlela nad tím debilní dárkem a nad Niallem. Co když mě tam vůbec nechce? To bude trapné. Za všechno může Sam. Já vážně nevím, co bych mu mohla koupit, jedině tak jídlo, to jediné ho potěší.
Cítila jsem, jak mi v kapse vibruje mobil. Byl to Dominik. Úplně jsem na něj zapomněla.
''Ahoj, tak co?'' zeptala jsem se ho.
''Mám to! Ale budu tam mít jeden zkušební týden, a když to pokazím tak letím.''
''To je super! Prostě se ten týden budeš snažit. Ale to je jedno stejně to máš v kapse. Gratuluju!''
''Díky.''
''Potřebuju se tě na něco zeptat. Co mám koupit klukovi na narozeniny?''
''Já ale nemám narozeniny,'' začal se smát.
''Já vím, ale Niall má. Sam mi řekla, že mě na tu oslavu klidně dotáhne a ona je toho schopná.''
''Hm…Já takhle narychlo nic nevymyslím. Zeptej se mě třeba zítra.''
''Ok, přijdeš dnes?'' zeptala jsem se.
''No…Viks, já už něco mám, promiň.''
''Je to rande?'' vyzvídala jsem.
''Jo, ale víc ti neřeknu,'' odpověděl.
''Já to s tebe zítra dostanu.''
''Nemyslím si. Budu muset jít, už na mě čeká. Čau.''
''Užij si to,'' řekla jsem a zavěsila. Pak jsem zase přemýšlela nad tím, jak se s té oslavy vyvlíknout.

It's complicated - 61. díl

26. července 2013 v 19:15 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
''Ano Sam?'' zvedla jsem to.
''Niall má za pět dní narozeniny…'' řekla bez toho, aby mě pozdravila.
''Já vím a co s tím mám společného já?''
''Kluci mu plánují tajnou party, možná bys mohla přijít.''
''Zbláznila ses?!''
''Proč? Tohle je jedinečná příležitost abyste si to vyříkali.''
''Nepozvali mě.''
''Pozvali, Harry mi řekl, že ti mám říct, abys přišla.''
''Jo, Niall by byl celý bez sebe, kdyby mě tam viděl.''
''Niall žádnou oslavu nechce, takže ty jsi skvělá příležitost ho nějak rozveselit,'' řekla mi.
''Nejdu tam.''
''Dobře, takže já ti ještě během tohoto týdne zavolám. Nezapomeň mu koupit nějaký dárek. Ahoj.''
''Samantho-'' Nestihla jsem to ani doříct. V telefonu se ozvalo pípání na znak toho, že ta druhá osoba zavěsila. Zabiju ji! Přísahám, že ji dřív nebo později zabiju. Vytočila jsem její číslo a takhle jsem to opakovala nejmíň desetkrát. Samozřejmě, že mi to ani jednou nezvedla. Já na žádnou debilní oslavu nejdu!

Niall
''Harolde, opovaž se dát do pokoje jenom jeden jediný balónek! Žádná debilní oslava nebude!'' křičel jsem na něj, protože jsem ho slyšel jak se ''nenápadně'' domlouvá s klukama.
''Vždyť nebude. Co tu na mě křičíš?!'' vykulil na mě oči.
''Horane, budeš mít dvacet, to musíme oslavit,'' řekl Louis.
''Nemusíme! Už jsem řekl žádná oslava nebo nedej bože nějaká tajná párty nebude!''
''Ale my to chceme oslavit,'' hodil na mě psí oči Zayn.
''Ale já ne! Běžte třeba na pivo do hospody a oslavte to beze mě.''
''Ale-'' začal Louis
''Žádné ale Tomlinsone! O tomhle tématu se už nehodlám bavit!''
''Ale Viks přijde taky!'' vyjekl Harry a okamžitě si zakryl pusu. Nejspíš to měl být nějaký druh překvapení.
''To určitě. Kluci prosím, nechci žádnou oslavu.''
''Dobře,'' řekl Zayn a všichni čtyři se podívali do země. Zalezl jsem zpátky do pokoje a sedl si na postel. Zanedlouho za mnou přišel Liam.
''Vážně by přišla Vicky?'' zeptal jsem se. Tohle byla hlavní otázka, která mi teď probíhala hlavou.
''Nevím, Harry to zařizoval se Sam a ta řekla, že ji donutí, aby přišla,'' řekl.
''Hm…'' Stejně by nepřišla. Co by ji donutilo, kluk, který ji podvedl? To určitě.
''Chtěl bys, aby přišla, že?''
''Jo, ale ne na oslavu, protože ta NEBUDE!'' Poslední slovo jsem zakřičel. Liam jenom pokrčil rameny. Věděl jsem, že těmhle čtyřem idiotům nemůžu věřit a že určitě něco přichystají. Kéž bych jenom věděl, jak jim v tom zabránit.

It's complicated - 60. díl

24. července 2013 v 19:31 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
''A co bys chtěl vůbec dělat?'' zeptala jsem se.
''Asi něco s počítačema, třeba instalovat softwary nebo je prostě opravovat, '' odpověděl.
''Aha, tak napiš do Googlu oprava počítačů v Londýně nebo tak něco,'' řekla jsem, Dominik přikývl a začal googlit.
''Klikni na to první,'' ukázala jsem na odkaz. On zase přikývl. Pak jsme si oba četli článek, který tam byl.
''Já tomu vůbec nerozumím.''
''Je to o tom, že je to celosvětově známá firma a že se zabývá opravou počítačů a takových blbostí. Myslíš, že bych tam měl zavolat?'' zeptal se mě. Přikývla jsem na znak souhlasu a Dominik už vytáčel číslo, které bylo pod článkem jako kontakt na vedoucího firmy. Vůbec jsem nevěděla, co si povídali, protože s Dominikových ano, uhm, dobře se to nedalo poznat.
''Tak co?'' zeptala jsem se, když zavěsil.
''Nikoho nehledají,'' pokrčil rameny a hledal dál.
''Nechci tě tu držet, jestli se chceš vrátit zpátky do Česka, tak jdi.''
''Viks, už jsem ti to říkal včera, mám to tu strašně rád, nerad bych to tu opustil, samozřejmě ji tebe, ale já prostě nevím, co mám dělat.''
''Hledejme dál,'' řekla jsem a Dominik klik na druhý odkaz. Bylo to něco podobného jako ta první firma, jenom nebyli zase tak známý. Opakovalo se to přesně tak jako s tou první. Dominik tam zavolal a dozvěděl se, že nikoho nového nehledají. Pak přišla na řadu třetí firma. A jak se říká, do třetice všeho dobrého. Dominika si pozvali na pohovor.
''No vidíš, oblečeš si oblek, řekneš jim, co umíš a máš to v kapse.''
''Doufejme,'' řekl a vypnul notebook.
''Asi půjdu domů, potřebuju se na to pořádně nachystat, přece jenom je to už zítra. Zavolám ti, jak to dopadlo.''
''Dobře, budu ti držet palce,'' řekla jsem mu a on pak odešel.
Zůstala jsem tu sama, zase. Nenávidím to ticho. Tohle bylo poprvé, kdy jsem alespoň na chvíli přestala myslet na Nialla. Ale teď jsem tu sama a ty zatracené myšlenky na něj se mi vrátily. Tak ráda bych mu odpustila, ale nevím, jestli to dokážu. Nevím, jestli dokážu přestat myslet na to, co mi udělal a jestli to dokážu je tak hodit za hlavu.
Tichem se rozezněl zvuk telefonu. Byla to Sam.

Niall
Zase sedím na tom místě jako každý den a nechávám myšlenky ovládat mou hlavu.
''Nialle, vstaň s toho blbého parapetu a začni znovu žít!'' řekl mi Liam.
''Hm…Tobě se to řekne.''
''Za pár dní máš narozeniny.''
''A co jako?! Doufám, že mi nenaplánujete nějakou debilní tajnou párty,'' řekl jsem a v pokoji nastalo ticho. To ticho, ve kterém někdo něco tají.
''Liame, prosím, nechci žádnou oslavu, prosím.''
''Vždyť jsem neřekl ani slovo o oslavě.''
''Poznám, když něco tajíš. Já o žádnou oslavu nestojím!''
''Já nic netajím!''
''Dobře, tak mi slib, že žádná oslava nebude,'' řekl jsem. Zase nastalo ticho.
''Liame!'' Zvedl jsem obočí.
''Dobře dobře…slibuju, že já žádnou oslavu nenaplánuju,'' řekl nakonec. Ale já jsem stejně v duchu počítal s tím, že zbytek kluků na ní už pracuje.

Best Song Ever

22. července 2013 v 19:38 | *Louigi |  Moje kecy
První písnička, pak videoklip. Myslela jsem, že už je nemůžu milovat víc a jako vždy jsem se spletla :D. Úplně nejlepší, nejbláznivější videoklip. Nevím, co víc bych k tomuto měla napsat. Stratila jsem slova.

It's complicated - 59. díl

20. července 2013 v 19:25 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
''Cože?!'' vykulila jsem na něj oči. Právě teď mi vyrazil dech.
''Nemám práci a bude trvat strašně dlouho, než mi nějakou dají, musím platit půlku nájmu… Nevím, co mám dělat.''
''Ne! To mi nemůžeš udělat… Potřebuju tě tady.''
''Já vážně nevím, co mám dělat,'' řekl.
''Zítra ti najdu práci, lepší než jsi měl doteď. Slibuju,'' řekla jsem mu. Pak jsme šli oba spát, já do mé postele, on na gauč.
Ráno jsem vstala a udělala přesně to, co dělám každé ráno, od hygieny až po snídani.
Pak jsem si sedla k notebooku a začala hledat nějaké volné místa v jakékoliv práci. Snažila jsem se to dělat, co nejtišeji, protože Domin si ještě spokojeně ležel na gauči a spal, když o tom tak přemýšlím, ten gauč je asi hodně pohodlný.
''Co to děláš?'' řekl hlas za mnou. Lekla jsem se tak, že jsem nadskočila i se židlí.
''Bože, nemůžeš třeba nejdřív říct 'dobré ráno' než mi takhle vybafneš za zády?!''
''Tak teda dobré ráno, mám povoleno se tě zeptat, co to děláš v tak brzkou hodinu?''
''Dělám to, co jsem ti včera slíbila, to znamená, že ti hledám práci,'' odpověděla jsem.
''A už jsi něco našla nebo…?''
''Mám tady 3 nabídky na docela dobře placenou práci. Podívej se,'' ukázala jsem na notebook.
''Hm…no...já...,'' koktal.
''Co, nelíbí se ti?''
''Já…vlastně ani nevím, jestli tu chci ještě zůstat. Promiň, ale já nechci opravovat elektřinu, to vážně neumím.''
''Chceš se tam vrátit?'' zeptala jsem se.
''Já nevím…Jedno mé já říká, abych tu zůstal a to druhé abych se tam vrátil,'' odpověděl.
''Kdyby se tady našla práce, kterou bys chtěl dělat, zůstal bys?''
''Asi jo. Nechci tě opustit a-''
''Nedělej to jen kvůli mně. Jestli chceš tak jdi,'' přerušila jsem ho.
''Nedělám to jen kvůli tobě. Kdybys mě nepřerušila, tak bych to dořekl. Mám to tu strašně rád, přímo to tu miluju a neříkala jsi včera něco jiného? Né, Domi zůstaň, prosím!'' Poslední větu řekl mým hlasem.
''Jo, ale nechci, abys mi v budoucnu vyčítal, že si tu zůstal jen kvůli mně a že to tu nenávidíš. A neřekla jsem to tak jako ty!''
''To bych ti nikdy nevyčítal.''
''To říkáš teď. Pojďme hledat dál. Třeba tu bude něco výjimečného,'' řekla jsem. Přestěhovali jsme se na gauč a společně hledali něco, co by se mu mohlo líbit.
''Podívej, tady je, že bys mohl prodávat v obchodě elektroniku. '' Ukázala jsem prstem na tu nabídku.
''Čti si i plat, Tori. Je to nějakých sedm tisíc měsíčně, za to si ani rohlík nekoupím.''
''Aha, já jsem myslela, že to patří k tomu druhému článku.''
''Blondýno,'' zasmál se Domin a já jsem mu dala pohlavek.
''A co tohle, tady máš plat patnáct tisíc,'' ukázala jsem na to číslo.
''Jo, ale to bych musel být instalatér. Dívej se i na druh práce a i na plat.''
''Taky si to můžeš hledat sám,'' řekla jsem.
''Včera jsi mi to slíbila, takže teď pěkně hledej!'' rozkázal mi.

It's complicated - 58. díl

19. července 2013 v 18:47 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
Ode dne kdy jsem se rozešla s Niallem, uběhlo několik dní. Dominik se mě stále snažil nějak rozveselit, ale sám dobře ví, že to nebude fungovat. Dokonce za mnou byly i holky, které mě chtěly, vytáhnou na nákupy. Odmítla jsem.
Právě teď stojím vedle Sam v restauraci a snažím se zfalšovat můj úsměv.
''Měla by ses přes to přenést nebo mu odpustit,'' řekla mi.
''Líbal se s jinou holkou, nejde to tak jednoduše.''
''Byl opilý a nevěděl, co dělá. Měla bys vymazat minulost a zabývat se přítomností. Trápíš se kvůli němu a on kvůli tobě.''
''Jak můžeš vědět, že se trápí? Určitě je rád, že je volný a může si zase vesele užívat.''
''Protože chodím s Harrym. On je s ním v kapele, jestli si ještě pamatuješ. Niall to absolutně nezvládá. Celý den sedí na parapetu s kytarou a hledí z okna,'' odpověděla. Mlčela jsem. Nevěděla jsem, co k tomu mám říct.
''Miluje tě a ty jeho taky. Zapomeň na to, co ti udělal. Vím, že to nejde tak jednoduše, ale když to neuděláš, budeš toho později litovat.''
''Každému se to řekne. Co bys udělala ty, kdybys byla na mém místě?!''
''Kdyby mi tohle udělal Harry, asi bych mu dřív nebo později odpustila, protože ho miluju,'' řekla mi.
''Musím si to promyslet,'' řekla jsem.

Po práci pro mě přišel Dominik. Každý den se mě snaží rozveselit čím dál víc. A vím, že to jen tak nevzdá.
''Co budeme dneska dělat?'' zeptal se mě na cestě do mého bytu.
''Nevím, co ty, ale já půjdu spát,'' odpověděla jsem.
''Bože, mám tu začít tancovat, aby ses alespoň pousmála?!'' Nad jeho otázkou jsem jen pokrčila rameny. Zbytek cesty proběhl v tichosti. Vešli jsme do mého bytu a já jsem zamířila do sprchy.
''Kam jdeš?'' zeptal se.
''Do sprchy,'' odpověděla jsem a zavřela za sebou dveře. Jediné, co jsem teď opravdu potřebovala, byla pořádně horká sprcha. Stoupající pára zamlžila skla sprchy a horké kapky dopadaly na mé tělo.
Po pár minutách jsem vylezla ven, oblekla jsem se do pyžama, vyšla jsem z koupelny a šla rovnou do pokoje.
''A teď jdeš kam?'' zeptal se mě Dominik.
''Vždyť jsem říkala, že půjdu spát.''
''Dobře, tak já tu přespím, ať sem zase ráno, nemusím chodit.''
''Vždyť máš práci. Vždycky chodíš až navečer,'' řekla jsem.
''Nemám.''
''Co?''
''Nemám. Šéf mě dnes na hodinu vyhodil. Nebyl jsem pro něj dost dobrý nebo co,'' vysvětlil mi.
''Proč jsi mi to neřekl dřív?! Co teď budeš dělat?''
''Nechtěl jsem ti přidělávat starosti. Asi se…uhm…,'' nedokončil větu a svůj pohled upřel do země.
''Co?!''
''Asi se… vrátím do Česka,'' řekl.

Absolutně jsem se zamilovala do Best song ever. To je vážně Best Song Ever :D. Strašně se těším na ten klip, to bude legendární :D.

It's complicated - 57. díl

18. července 2013 v 16:16 | *Louigi |  It´s complicated
Niall
Kur*a! Je konec a to navždy. Kéž bych mohl vrátit čas a udělat všechno jinak, spíš neudělat nic. Proč jsem se tak opil?! Nebít toho zatraceného chlastu všechno by bylo při starém. Zase by bylo všechno dokonalé.
''Nialle, je mi to líto. Měl jsi mě poslechnout,'' poplácal mě po zádech Liam a lítostně se na mě podíval.
''Kdybych tě poslechl, bylo by všechno stejné.'' Sedl jsem si na snížený parapet a upřel svůj pohled z okna.
''Zvládneš dnešní koncert?'' zeptal se Liam.
''Nevím…'' odpověděl jsem a Liam vyšel z pokoje. Nechal mě tu samotného. Nevnímal jsem okolí, na které jsem se díval. Byl jsem tu jenom já a moje myšlenky. Myšlenky, které mě vevnitř užíraly, a boleli. Boleli mě tak, že se to až nedalo vydržet. Bolest se přesunula do mé hrudi. Měl jsem pocit, že mi někdo pomalu vytrhává srdce z těla. Bylo to nesnesitelné. Bylo tu tak nesnesitelné ticho. To ticho, ve kterém se ještě víc vzpomínek a otázek dostane napovrch.
Všechno jsem to pokazil. Už nikdy se nedáme dohromady. Zůstane s Dominikem, který jí na rozdíl ode mě nepodvedl. Bude s ním šťastná a já zůstanu sám. NAVŽDY. Navždy si budu vyčítat to co jsem udělal. Slzy se probojovaly z mých očí. Na mém těle naběhla husí kůže. Pomalu mi začaly zahřívat mé studené tváře. Oči mi zčervenaly. Vypadal jsem jako bych se ponořil do chlorované vody.
Do pokoje mi vletěl Zayn. Když mě viděl, utíkal ke mně a bratrsky mě objal.
''Jsi v pořádku? Liam nám řekl, co se stalo. Chceš nějak pomoct? Rozveselit?'' Vychrlil na mě otázky. Zakýval jsem hlavou v nesouhlasu. Nevydal jsem ze sebe ani hlásku.
''Jen jsem chtěl, že musíme jet na koncert. Myslíš, že to zvládneš? Určitě by se dalo nějak zařídit, abys nemusel vystupovat.''
''Zvládnu to,'' zašeptal jsem. Utřel jsem si slzy a pomalu vstal. Následoval jsem Zayna, který vyšel ze dveří a šel před hotel do auta. Připadal jsem si, jakoby mi selhaly všechny svaly v těle a já nemohl normálně chodit. Šel jsem tak pomalu, že se za mnou otáčeli lidé. Čekal jsem, kdy se mě zeptají, jestli jsem v pořádku. NEJSEM KUR*A!
Nastoupil jsem do auta. Všechny pohledy se upřely na mě. Bylo mi to nepříjemné.
''Můžete se na mě přestat dívat a nastartovat to pitomé auto?!'' Snažil jsem se nekřičet. Kluci se otočili a Louis nastartoval.
Harry, který seděl vedle mě, se mě zeptal, ''Jsi v pořádku?''
''NEJSEM V POŘÁDKU! Proč se mě na to kur*a všichni ptáte?! Co čekáte, že vám odpovím, ´mám se fajn, díky za zeptání´?''
''Promiň,'' zašeptal Harry. Přijeli jsme na místo a vešli zadním vchodem do velké budovy. Mohl jsem slyšet hlasitý jekot fanoušků. Dnes mi to nebylo vůbec příjemné.
''Kluci, připravte se! Za pět minut vystupujete!'' Zatleskal Paul. Vešli jsme do naší šatny a převlekli jsme se do koncertových věcí.
Na začátku koncertu jsme všichni vyskákali na pódium. Fanynky začaly ječet jako smyslů zbavené. Nahodil jsem falešný úsměv a snažil jsem se ho udržet až do konce koncertu. Bylo to pro mě extrémně těžké. Ale jakž takž jsem to zvládl. Vešli jsme do zákulisí a já jsem měl na tváři stejnou grimasu jako před koncertem. Smutný s očima plnýma slz, takhle bych se asi charakterizoval.
''Kluci! Kluci! Kluci!'' křičel na nás Louis, i když sám dobře věděl, že jsme ho slyšeli už při první zavolání, ale to je prostě Louis.
''Co byste řekli malému povyražení?! Pěkně se opít v hospodě. Kdo jsem se mnou?'' zaječel. Všechny ruce kromě mých se zvedly nad hlavu.
''Nialle?! Ty s námi nejdeš?'' vykulil na mě oči.
''Zkus hádat!'' odbil jsem ho.
''Tak řekni Paulovi, ať tě hodí do hotelu.''
''Neříkej mi, co mám dělat?! Jestli sis nevšiml, není mi deset, abych potřeboval vodit za ručičku!'' Viděl jsem, jak se na mě zmateně podíval. Bez rozloučení jsem se sebral a šel do auta. Paul už tam byl v celé své kráse. V tichosti mě zavezl do hotelu.
Dal jsem si rychlou sprchu a lehl jsem si do postele. Bál jsem se téhle noci. Bál jsem se toho, že zase přijde ta temnota a to dno, na které jsem spadl. Bál jsem se, že zase přijde ten sen. Bál jsem se nechat otevřené oči, protože by mě myšlenky sežraly za živa. Zavřel jsem je, ale myšlenek tam bylo ještě víc. Užíraly mě ještě víc než předtím. Vážně jsem spadl na úplné dno.

It's complicated - 56. díl

16. července 2013 v 14:53 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
Seděla jsem na gauči vedle Dominika, který mě přišel utěšit. Nedařilo se mu to.
''Co mám udělat, aby ses cítila alespoň trochu líp?'' zeptal se mě.
''Vrátit čas,'' odpověděla jsem úplně bez duše.
''To je jedna z mála věcí, kterou neumím. Jinak to nejde?'' zeptal se. Zakývala jsem hlavou v nesouhlasu. Pohladil mě po ramenu. Viděla jsem, jak mi začal blikat mobil, který byl na stole. Pro jistotu jsem si vypla zvuk. Na displeji svítilo Niallovo jméno. Zavěsila jsem.
''Možná jsi to měla vzít,'' řekl mi Dominik.
''A poslouchat jak je mu to líto a že si nic nepamatuje?! Ne díky.''
''Nikdy nevíš, co ti chce říct. Mohlo se něco stát.''
''Ale mě to nezajímá!'' zakřičela jsem a tím Dominika umlčela. Zase mi začal blikat mobil s Niallovým jménem na obrazovce. Udělala jsem přesně to, co předtím. Opakovala se to tak ještě pětkrát. Pak Dominikova trpělivost přetekla, vytrhli mi mobil z ruky a zvedl mu to.
Niall
Měl jsem stále mobil u ucha a pořád dokola vytáčel její číslo. Liam nade mnou jen kroutil hlavou a stále mě upozorňoval, že to pokazím ještě víc a že se tím nic nespraví. Když jsem jí volal už asi tak po sedmé a má naděje na to že by to mohla zvednout, klesala níž a níž, zvedla to!
''Vicky s tebou momentálně nechce mluvit,'' řekl hlas v telefonu. Naděje, kterou jsem měl, klesla na dno. Byl to hlas Dominika, myslím.
''A mohl bys jí něco vzkázat?''
''Myslím, že to nic nezmění, ale tak když chceš.''
''Nepodvedl jsem ji!''
''Neříkej mi, že ty fotky v novinách a na internetu byly fotomontáž, protože tak blbý zase nejsem.''
''Ty fotky jsou pravé, ale já jsem s ní nespal, vážně.''
''Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale i líbání je podvod.''
''Já vím…ale…myslel jsem, že-'' zavěsil. Ani mě nenechal domluvit.
''Říkal jsem ti, že se nic nezmění,'' řekl mi Liam.
''Buď z ticha, prosím,'' přecenil jsem mezi zuby.

Vicky
''Co říkal?'' zašeptala jsem.
''Nespal s ní, ale líbali se,'' odpověděl.
''Ale stejně mě podvedl kur*a!''
''Možná bys mu měla zavolat, aby ti vysvětlil víc. Myslím, že je to jediné, co můžeš v téhle situaci udělat.''
''Můžu taky sedět a neozvat se mu,'' řekla jsem.
''Ale to nechceš. Vezmi ten mobil, vytoč jeho číslo a vyřešte si to!'' poručil mi Dominik.
''Fajn,'' vytrhla jsem mu mobil z ruky a vytočila jeho číslo.
''Vicky?'' Zvedl to s nadějí v hlase.
''Hm…Vysvětluj a dopodrobna!''
''Byl jsem v tom baru a ta servírka mi řekla, že jsme spolu, nic neměli. Líbali jsme se a pak...jsme šli do našeho hotelu a já jsem usnul.''
''Ale líbali jste se! A kdybys neusnul tak by ses s ní vyspal a neříkej, že ne! Odpověď znáš dobře!''
''Nevím, co by bylo kdyby…''
''Nialle, kur*a, přiznej si to! Vyspal by ses s ní!''
''Možná jo. Ale nezabývejme se tím, co by bylo kdyby, zabývejme se tím, co je teď. Nevyspal jsem se s ní!''
''Nevím, jestli ti to mám odpustit. Když ti to odpustím, mohl bys to udělat znovu a to už bych vážně nezvládla.''
''Neudělal bych to znovu, slibuju. Vicky, prosím, odpusť mi to.''
''Tohle nemůžeš slíbit. Možná bychom to měli vážně ukončit.''
''Vicky…sama tohle nechceš. ''
''Já ti to prostě zatím nedokážu odpustit.''
''A odpustíš mi to vůbec někdy?''
''Nevím…Promiň, ale zatím je konec,'' řekla jsem a zavěsila. Zase mi po tvářích tekly ty zpropadené slzy.

R.I.P.

14. července 2013 v 12:58 | *Louigi |  Moje kecy
Kur*a! Pi*a! To je nějaká noční můra nebo co?! To prostě nemůže být pravda.
R.I.P. Cory Monteith!

It's complicated - 55. díl

13. července 2013 v 16:52 | *Louigi |  It´s complicated
Niall
''Počkej tady,'' řekl jsem. Louis poslušně přikývl a já jsem šel k ní.
''Jéé! Přišel sis zopakovat předminulou noc?!'' vyjekla ta hnědovláska. Vypadala jako prvotřídní kur*a a taky tak mluvila. Nemohl jsem se s ní vyspat! Prostě nemohl! Neopřel bych si o ni ani kolo.
''Na to rychle zapomeň! Co se mezi námi tu noc stalo?!'' Byl jsem tak nepříjemný, jak jen to šlo.
''Chlapeček si nepamatuje?! Zažil jsi tu nejlepší noc ve svém životě.'' Nechutně si olízla své velké červené rty.
''Moc si nevěř! Tak co se mezi námi kur*a stalo?!''
''Nic moc,'' pokrčila rameny.
''Jak nic moc?! Chci slyšet podrobnosti kur*a!'' zakřičel jsem na ni. Obrátila oči v sloup a začala leštit pohár, který byl už i tak dost lesklý.
''Byl jsi strašně opilý. Trošku jsem si s tebou zaflirtovala. Líbali jsme se. Pak jsme šli k tobě do hotelu. Usnul jsi a já jsem se nenápadně vypařila. Stačí ti to tak nebo ti mám říct, po čem chutnaly tvé sliny?!''
''Nic víc?! Nespal jsem s tebou?!''
''Slyšel jsi snad v tom, co jsem říkala slovo sex?!'' Zvedla obočí a dál se věnovala sklenici, která pro ni stále nebyla dost čistá.
''Ne,'' odpověděl jsem.
''No tak vidíš,'' řekla. Ulevilo se mi. Spadl mi malý kamínek ze srdce.
''Chceš ještě něco?! Dokončit to co jsme začali nebo si chceš objednat něco na pití?!'' V puse měla žvýkačku. Od teď přestávám žvýkat žvýkačky. Bože, vypadala jako kráva, která právě objevila čerstvě zelenou trávu a co nejvíc si jí narvala do huby.
''Ne,'' odpověděl jsem.
''Tak vypadni!'' Nepříjemně se usmála a tím odhalila vrchní část žlutých zubů. Otočil jsem se a při chůzi k Louisovi zašeptal, ''Děvko!''
''Já jsem to slyšela!'' zakřičela na mě. Bez toho abych se otočil, jsem jí ukázal prostředníček a šel za Louisem, který pořád stál na tom místě jako předtím. Kývl jsem hlavou ke dveřím a Loui mě následoval až do jeho auta.
''Tak co? Měli jste spolu něco? Řekla ti něco? Byla nepříjemná? Vypadala docela nepříjemně. Řekni mi všechno,'' začal vyzvídat Louis. On měl být žena, chová se jako prvotřídní drbna. Mlčel jsem.
''Bože, s tebou si člověk ani nepokecá! Řekni mi alespoň něco, prosííím. Vždyť víš jaký sem. Strašně mě to z-''
''Drž hubu!'' zastavil jsem ho. On jenom našpulil rty, konečně nastartoval a vyjel na cestu.
''Řekni mi alespoň něco, prosím. Jsem strašně zvědavý.'' A zase to začalo. Tu jeho hubu prostě nikdy nikdo nezavře.
''Můžeš se alespoň na chvíli přestat chovat jako zvědavá ženská?!''
''Ne!''
''Nespali jsme spolu, stačí?!'' Zvedl jsem na něj obočí a on spokojeně přikývl. Po zbytek cesty už mlčel. To musel být jeho osobní rekord. Na takhle dlouhou dobu ještě pusu nezavřel.
Vyskočil jsem z auta a šel jsem do mého a Liamového apartmá. Seděl na posteli a div z ní leknutím nespadl.
''Chceš, abych dostal infarkt?!'' Chytl se za srdce.
''Je mi to upřímně jedno. Potřebuju tvou radu.''
''Za tu první větu ti neporadím.''
''No dobře, promiň. Samozřejmě, že by mi vadilo, kdybys dostal infarkt.''
''Tak je to lepší. S čím ti má taťka Liam poradit?''
''No, dozvěděl jsem se, že jsem s tou holkou nespal, jenom jsme se líbali. A já teď nevím, co mám dělat.''
''Nech to být,'' řekl mi a tím mi vyrazil dech.
''Co?! Liame, chci ten vztah zachránit. Mám jí zavolat nebo něco?''
''Teď ne. Nech ji chvíli být, ať si to v sobě urovná,'' odpověděl.
''Nemůžu déle čekat! Zavolám jí!''