BLOG POZASTAVEN! (Příběhy na Wattpad.com)

Červen 2013

It's complicated - 41. díl

30. června 2013 v 16:52 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
Rychle jsem z tašky vytáhla noviny a sedla jsem si postel. Obrátila jsem na stranu 8 a 9.
Byly tam fotky mě a Nialla z parku a letiště.
´Niall Horan a jeho nová přítelkyně´ bylo silně vytištěno na středu stran. Oči se mi zaryly do textu, ve kterém stálo: ''Mladý popový idol Niall Horan a jeho nová přítelkyně Victorie Nováková byli spatřeni ve čtvrtek v hlavním parku Londýna, poté se vydali na Londoy Eye a pak se vrátili do bytu Victorie, kde Niall následně přespal.
Jelikož One Direction začíná další turné, které bude nyní po Americe, musel Niall na druhý den odletět se svými kolegy ze skupiny do USA. Na letišti se s ním byla samozřejmě rozloučit i Victorie. Vášnivé polibky, objetí a nakonec slzy, to všechno se tam odehrávalo.
Slíbili jsme, že vám o oné Victorii zjistíme pár informací a to jsme také dodrželi. Victorii je 19 let a pochází z České republiky. Když jí bylo 18, odstěhovala se za svým přítelem do Irska. A hádejte, kdo to byl?! Niallův bratr, Greg Horan. Jejich láska jim však dlouho nevydržela. Victorie se přestěhovala do Londýna a začala chodit s Niallem. Jde Victorii jenom o peníze, nebo je do Nialla opravdu zamilovaná? Na tuhle otázku ví odpověď jenom ona. O jejich vztahu vás budeme nadále informovat.'' Dočetla jsem. Ta věta jestli mi jde jenom o peníze, mě vážně bolela. Jsem s Niallem proto, že ho miluju, ne kvůli nějakým penězům. Proč se do toho vůbec montují? Nechápala jsem, odkud zjistili všechny ty informace. Museli mít nějaký vážně dobrý zdroj. Divím se, že se tam neobjevila moje fotka, když jsem byla malá, to by teprve měli o čem psát, ´Malá tlustá holčička našla lásku v idolu všech holek, Niallu Horanovi.´ Mohla jsem se vsadit, že tenhle článek určitě někdy vyjde.
Byla jsem zvědavá, co si o mně asi myslí fanoušci. Jedno mé já mi říkalo, ať se přihlásím na twitter a podívám se, co o mě píšou, druhé zase říkalo, ať to nedělám, že bych toho mohla litovat. Zvědavost se mi vryla pod kůži, vzala jsem notebook a přihlásila se na twitter, ale to jsem neměla dělat. Měla jsem hodně nových followers, když jsem sjížděla dolů a četla si ty tweety s očí se mi spustily slzy.
''Co si o sobě ty kur*o myslíš?! Zapomeň na Nialla!''
''Jsi jen obyčejná šlapka! Holka probuď se!''
''Nejdřív Greg, teď Niall, co přijde pak, přebereš prince Willama Kate?!''
''Oh bože, ty jsi taková kur*a! Nechci dýchat stejný vzduch jako ty!''
''Niall je tak blbý! Copak nevidí, že ho jenom podle využíváš?! Měl by se vzpamatovat a ty s ním!''
''Nesaháš Niallovi ani po kotníky! Chcípni ty děv*o!''
''Děvče je ti teprve 19 a už se kurv*š s každým druhým!''
''Přísahám, že až ji uvidím, tak ji vlastnoručně uškrtím! Nemá se co srát do mého Nialla!''
''Přála bych si, abys zdechla!'' Jak můžou být lidé tak krutí? Nikdy jsem nikomu nic neudělala. Slzy mi tekly po tváři jako vodopády. Musela jsem si ty tweety číst pořád dokola. Když už jsem to nevydržela, vzteky jsem zaklapla notebook a hodila ho na konec postele. Nutně jsem potřebovala slyšet Niallův hlas. Nechtěla jsem mu přidělávat další starosti, ale prostě jsem potřebovala slyšet jeho uklidňující slova. Vytočila jsem jeho číslo. Po pátém pípnutí, když už jsem to chtěla vzdát, to zvedl.
''Ano?'' řekl.
''Ahoj, Nialle.''
''Ahoj,zlato. Nemám moc času, za pár minut nám začíná koncert, '' řekl Niall.
''Aha, promiň, zavolám ti pak.''
''Počkej...Ty brečíš?''
''...''
''Zlato, poznám na tobě, když se něco děje. Proč pláčeš?''
''Četla...četla jsem noviny. Jsme v nich mi dva...a pak jsem šla na twitter. Proč mě všichni tak nenávidí?''
''Zlato, neplač, oni ti za to nestojí. Hlavně už si to nikdy nečti... Co se píše v těch novinách?''
''To že jsem chodila s Gregem a něco v tom smyslu, že mi jde jenom o peníze,'' odpověděla jsem.
''To jsou hajzlové! Nevšímej si jich, píšou samé srač*y!'' rozzlobil se Niall.
''Zlato klid!'' uklidňovala jsem ho, i když by to mělo být možná naopak.
''Jak mám být do prdele v klidu, když o tobě píšou takové sračky a mí fanoušci, ukazuju uvozovky, ti na twitteru nadávají?! ''
''Nějak se přes to dostanu.''
''Vážně?! Nemám přijet?! Nebo bys mohla ty, koupím ti letenku a-''
''Nialle! Teď vážně nemůžu, potřebuju si vydělat nějaké peníze na nájem a vy máte určitě taky hodně práce, koncerty rozhovory a tak. A kdybych za tebou přijela, bylo by to ještě horší. Novináři by se v tom rýpali ještě víc,'' přerušila jsem ho.
''Hm...Škoda. Budu muset jít. Miluju tě.''
''Taky tě miluju. Pa,'' řekla jsem. Niall mě odzdravil a zavěsil. Nemohla jsem říct, že jsem byla úplně v pořádku. Potoky slz se už zastavily, ale stále mě bolelo to, co o mě jeho fanoušci psali a myslím, že mě to ještě dlouho bolet bude.


Day 21

30. června 2013 v 14:29 | *Louigi |  Moje kecy
Něco, s čím se nemůžu vyrovnat/dostat pryč z hlavy
Hm…Teď je to asi to, že jsem odešla s té školy, kterou jsem tak nenáviděla, ale zároveň milovala. A taky to, že už nebudu chodit do třídy s těma pošukama.
Pak to, že jsme se s kámoškou od sebe začala odcizovat. Už to není, co to bývalo. Dřív jsme si psali KAŽDÝ večer na facebooku. Teď už je to docela dost dlouhá doba, co jsme si nenapsali. Dřív jsme si psali takové srač*y a teď už ani ahoj.
A tak celkově, když mi někdo řekne pravdu, která bolí. Když někdo řekne nějakou hnusnou věc o mě. To se pak snažím dostat z hlavy měsíce, ale stejně to tam pořád je.

Forever & Always - trailer

29. června 2013 v 19:05 | *Louigi |  Forever & Always
Trošku jsem se nudila, tak jsem vytvořila trailer k nové povídce, která bude po It's complicated (nemám tušení kdy skončí). Bude to úplně o něčem jinčím. Troufám si říct, že to bude o hodně lepší.

Day 20

29. června 2013 v 18:58 | *Louigi |  Moje kecy
Poslední hádka, kterou jsem měla
Ta byla hodně dávno. Vůbec si nepamatuju na mou poslední hádku. Ale něco mi říká, že to byla má obvyklá hádka s rodiči. O tom, že žijeme v té největší díře, že tu nic není (to je pravda) a že až odmaturuju tak odtud vypadnu (to je taky pravda). Ale tak tomuhle se ani nedá říkat hádka.

Day 19

28. června 2013 v 17:17 | *Louigi |  Moje kecy
Něco, po čem se nikdy necítím líp
Když se necítím dobře, tak mě nic nerozveselí.
Smutné písničky - po nich se vždycky cítím ještě hůř
Kámoščina negativní energie - má v sobě něco, co mi není příjemné. Vždycky jsem po tom ještě víc nasraná nebo smutná.
Po ničem se nikdy necítím líp.

It's complicated - 40. díl

27. června 2013 v 19:12 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
''Ten kluk uprostřed říká, že chce tebe,'' řekla mi Sam, když se vrátila od stolu, kde seděl Dominik a dva mě neznámý kluci. Rozechvěly se mi ruce a mé srdce bilo snad 3x víc než obvykle. Vydala jsem se k tomu stolu.
''Co si dáte?'' zeptala jsem se a na tváři měla poker face.
''Ani mě nepozdravíš?!'' zeptal se mě Dominik česky.
''Můj pozdrav si nezasloužíš. Tak co si dáte?''
''3x hranolky a chilly chicken,'' odpověděl kluk u okna. Jejich objednávku jsem nahlásila Johnovi a šla si stoupnout zpátky k Sam.
''Proč chtěl zrovna tebe?'' zeptala se mě Sam.
''Známe se z Česka, chodili jsme spolu do třídy. No a nemáme k sobě zrovna úžasná vztah,'' odpověděla jsem a Sam přikývla. Byla jsem jí vděčná, že se neptala na podrobnosti.
''Vicky máš to tady!'' zavolal na mě John a dal jejich objednávku na tác. Popadla jsem ho a zanesla ho k jejich stolu. Dominik se na mě pořád díval. Pro mě to byl hodně nepříjemný pohled.
Bylo skoro půl dvanácté a v restauraci stále nebyli zákazníci, teda až na Dominika a jeho partu. Viděla jsem, jak na mě jeden kývl a zamával účtenkou, přistoupila jsem k nim a řekla, ''Bude to 12 liber a 50 centů.''
Dominik vytáhl peněženku a zaplatil i za ostatní. Dal mi ještě dýško.
''Díky,'' poděkovala jsem a chtěla se vrátit zpátky za pult.
''Vicky, počkej, potřeboval bych s tebou mluvit,'' řekl mi Dominik a něco pošeptal zbývajícím dvoum klukům, kteří se hned na to vydali pryč.
''Nemám čas,'' odfrkla jsem.
''Prosím, je to vážně důležité.''
''Pracuju,'' snažila jsem se s toho nějak vyvlíknout.
''Vždyť tady nikdo není.''
''Teď možná ne, ale může někdo přijít.''
''Tak to za tebe vezme ta bruneta,'' řekl a ukázal na Sam za pultem.
''Dominiku, mám práci, co na tom nechápeš?! Kdyby přišel šéf na to, že si tady s někým povídám, mám okamžitě padáka,'' řekla jsem. Celou tu dobu jsme mluvili česky. Viděla jsem, jak na nás Sam valí oči a snaží se rozluštit tenhle divný jazyk.
''Vím, že se mnou nechceš mluvit, ale prosím, dej mi pět minut,'' řekl Dominik. Obrátila jsem oči v sloup a sedla si ke stolu. Viděla jsem, jak se mu rozzářily oči, a sedl si naproti mě. Na chvíli nastalo ticho, které jsem přelomila já, protože už se to nedalo vydržet, ''No, tak co jsi chtěl?''
''Chtěl jsem se ti omluvit. Všechno to, co jsem ti dělal v Česku, bylo ode mě hnusné. Stydím se za to. Nechápu, co se to semnou dělo. Vím, že jsem ti asi hodně zničil život. Můžeš mi to odpustit?''
To co mi řekl, mi doslova vyrazilo dech. Vůbec jsem nedoufala, že se mi někdy někdo z těch grázlů omluví a už vůbec ne Dominik.
''Já…nevím. Nejde to tak jednoduše.''
''Chápu to. Je divné, že jsem jenom tak přijdu a omluvím se ti, po tom co jsem tě několik let šikanoval a ničil ti život,'' řekl mi. Cítila jsem v něm něco úplně jiného než před lety. Choval se úplně jinak. Byl milý. Něco uvnitř mi říkalo, abych mu opustila, jenomže já nemůžu. Zatím ne, nejde to tak jednoduše.
''Uhm…Pět minut už uběhlo. Budu muset jít.'' Vstala jsem, zasunula za sebou židli a pomalu se od něj vzdalovala.
''Tori!'' zavolal na mě ještě. Byl jediný, který mi tak kdy říkal. Otočila jsem se.
''Můžu se tady ještě někdy zastavit?'' zeptal se. Přikývla jsem. Dominik pak vyšel z restaurace a zašel za roh ulice.
Zbytek dne v restauraci ubíhal docela rychle. Neměli jsme ani moc zákazníků, což nebylo moc dobré, i kvůli penězům, ale taky kvůli tomu, že jsem pořád myslela na to, co my řekl Dominik a taky na to, co bude napsané v těch novinách, které jsem si ráno koupila.

Dominik

Dnes jsme měli poslední den ve škole. Měli jsme připravenou akademku, která se vydařila docela dobře. Když běžely závěrečné fotky Áčka už jsem měla slzy v očích, pak přišly na řadu naše a já jsem měla co dělat. Všichni deváťáci jsme pak stáli na pódiu a postupně se s námi začali loučit učitelé a ředitel. Brečela jsem jak nenormální. Když si představím, že mě už nikdy nebudou učit a že jsem je třeba dneska viděla naposledy je mi do pláče i teď. Byli to skvělý/é učitelé/ky, i když jsem si to většinu času neuvědomovala a nadávala na ně. Teď mi bude každý z nich chybět. Pak jsme se začali společně loučit s děckama. To se nedalo! I když jsem říkala, že většinu nemám ráda atd. tak jsem si až dneska uvědomila, jak mi budou chybět. Budou mi chybět jejich kecy a to co valili v hodinách, už to nikde nebude takové jako tady. Kdybych měla možnost vrátit zpět čas třeba na začátek devítky udělám to. Na střední jsem se strašně těšila, ale nechci opustit tuto školu, učitele a děcka (pořád jsem na ně nadávala, ale většinu mám strašně ráda). Nejradši bych tam ještě zůstala. Ani ty prázdniny nechci.
Jo a na ten ukončák nakonec jdu. Je to asi naposledy, co se sejdeme všichni a já o to nechce přijít.

Day 18

27. června 2013 v 18:01 | *Louigi |  Moje kecy
Nerespektování rodičů
Jako správný teenager i já občas nerespektuju rodiče. Mám to tak, že jak se ke mně zrovna chovají oni, tak se já chovám k nim. Jsou na mě hodní, já na ně taky, jsou na mě nasraní, já jsem na ně ještě víc :D. Podle mě každý občas nerespektuje své rodiče.

Day 17

26. června 2013 v 19:13 | *Louigi |  Moje kecy
Věci, kterých se bojím
Pavouci (všeho hmyzu), výšek, uzavřených (zúžených) prostorů. Tohle jsou ty hlavní věci. Vypsala bych sem ji maličkosti, ale dnes jsem vážně neměla dobrý den. Jsem ta největší pi*a na škole, protože nechci jít na ukončák. Větší polovina třídy mě nenávidí ještě víc než předtím, ještě že je to vzájemné. Ale já prostě nejsem taková kráva, abych si VYMYSLELA, že zrovna nebudu doma, to jsem jim radši řekla, že s takovýma lidma tam nebudu a jsem za největší pi*u. Tohle je jeden z důvodů proč NENÁVIDÍM děcka v mé třídě. Za všechno vždycky můžu já. Na ten ukončák nejde víc lidí, ale samozřejmě jim nikdo nic neřekl, to jenom mě vypičovali. Ještě, že je zítřek poslední den ve škole a ty kretény už nikdy neuvidím.
PS. Díl dneska nebude. Jsem tak nasraná, že nemám chuť přidat!

It's complicated - 39. díl

25. června 2013 v 19:51 | *Louigi |  It´s complicated
Niall
''Ohhh…Miluju tě Vicky….Ohhh…Taky tě miluju, Nialle,'' rozplýval se Louis. Všichni se samozřejmě začali smát.
''Loui, neměl bys zavolat Eleanor?!'' zeptal jsem se ho podrážděným hlasem.
''Sakra!'' zanadával a už vytahoval mobil z kapsy. Neposlouchal jsem, co si říkali, jen jsem seděl a sledoval ubíhající cestu z okna.
''Nialle! Nialle! Vrať se zpátky na zem!'' mával mi rukou před obličejem Liam.
''Uh...Co?'' probral jsem se z mých myšlenek.
''Už jsme na místě,'' odpověděl Liam a vystoupil z auta za ostatními, já jsem šel hned za ním.
V pokojích jsme byli rozděleni po dvou. Já a Liam, Harry a Louis a Zayn byl sám.
Vybalil jsem si věci a lehl si na mou novou postel, na které budu asi těch šest měsíců trávit nejvíc času. Sledoval jsem Liama, který pobíhal po pokoji, jako kdyby mu někdo zapálil něco u zadku.
''Co zase děláš?'' zeptal jsem se ho.
''Jen jsem na něco zapomněl, ale nemůžu si vzpomenout, co to bylo,'' odpověděl mi a konečně se posadil.
''Volal jsi Danielle?'' zeptal jsem se ho.
''Hmmm…Jo,'' odpověděl a zamyšleně se poškrábal na hlavě. Mávl jsem nad ním rukou a vzal do ruky kytaru.

Vicky
Ráno jsem se probudila na nekonečné zvonění budíku. Neochotně jsem se vyhrabala z postele, vykonala jsem ranní hygienu, nasnídala se a utíkala jsem do práce.
Procházela jsem kolem stánku s novinami a při chůzi jsem si četla velké nadpisy. Moment! Vrátila jsem se o krok zpátky a vzala jsem do ruky noviny. Na titulní straně jsem byla já s Niallem, jak se loučíme na letišti. Přečetla jsem si nadpis, na kterém stálo tučně napsaným písmem: Našel si Niall Horan, člen skupiny One Direction, konečně přítelkyni, nebo je to jen úlet na jednu noc? A pod tím bylo tence napsané: O oné slečně jsme vám zjistili pár pikantních informací. Dočtete se na str. 8 a 9.
Vytáhla jsem z kapsy peněženku, zaplatila jsem částku, kterou si požadovala paní ve stánku a noviny jsem strčila do kabelky. Rozhodla jsem si je přečíst až po práci.
Vešla jsem do Nando´s, kde bylo úplně prázdno, jen u pultu stála Sam.
''Čau,'' pozdravila jsem ji a šla se převléknout. Vrátila jsem se zpátky k ní a všimla si, že už stačili přijít první hosté. Sam si jen stála u pultu a četla si časopis, chtěla jsem je jít obsloužit, ale když jsem si všimla kdo tam sedí poprosila jsem, aby tam šla Sam.
''Proč tam nechceš jít?'' zeptala se mě, když si strčila za zástěru blok a propisku.
''Mám na to vážné důvody,'' odpověděla jsem. Sam jenom pokrčila rameny a šla ke stolu. Kde seděli tři kluci a jeden z nich byl Dominik, ten který mi ničil celý můj život. Myslela jsem, že když se přestěhuju sem, už nikdy ho neuvidím. No opak je pravdou.

Koncert!!!

25. června 2013 v 19:45 | *Louigi |  Moje kecy
Takže...včera, když byl patnáctý den toho debilního projektu, jsem napsala, že se mi za tenhle týden (i když teprve začal) nestala žádná dobrá věc. Škoda, že jsem to neudělala až dneska. Protože dnešek se zapíše do historie nejen nejlepším dnem tohoto týdne, ale taky jedním z nejlepších dnů mého života.
Se školou jsme byli na koncertě ROCKOVÝCH kapel. Bylo to v divadle, byli tam dvě kapely (byli to kapely ze slováckých (střední škola)). A bylo to zkurvěně, zajebaně úžasné.
Samozřejmě, že děcka na naší škole jsou tak vyjebané, že když koncert začal, tak seděli na místech jak pecky, i když jim zpěvák té jedné kapely řekl, ať jdou dopředu (mimochodem byl to strašný kunďák :D). Jenom my s kámoškou (největší pařmenky :D :D ) jsme šli dopředu k nim. No jenomže my jsme tak blbé, že když jsme tam došly tak jsme si tam stouply a stály, protože jsme tam byly sami a bylo by hodně divné, kdybychom tam skákaly jenom my dvě. Po pár minutách jsme si radši sedly do první řady :D. No ale pak se tam samozřejmě dohnali kluci s naší třídy (a ještě i pár holek) a začali tam dělat takové pičovi*y, že to ani není možné. Tak jsme se přidaly. Skákaly jsme tam na každou písničku jako retardované. Byl to nepopsatelný pocit. Všichni v divadle seděli, jenom nás 15 (asi) tam skákalo, ječelo a kdoví co ještě. Zapomněla jsem jméno téhle kapely, která se mi mega líbila, takže super. Pak přišla na řadu ta druhá (myslím Frozen Fire) skvělé, když si pamatuju jméno kapely, která se mi moc nelíbila, ale té první, která byla úžasná, si nepamatuju. Ale stejně jsem si to tam užívala, co nejvíc to šlo. Při jedné písničce si zpěvák všiml, že je na zemi bonbon. Tak se podíval na mě a na kámošku a hodil nám ho, jenomže my jsme tak gramlavé, že se nám odrazil od ruky a spadl zpátky k němu. Začal se smát (měl boží úsměv) znovu ho zvedl a hodil ho na nás. Byla jsem rychlejší, takže jsem ho chytla já :D. HELL YEAH! Po koncertě jsem si ho taky snědla, myslím že to byl ten HALLS (samozřejmě, že ne celý balíček :D).
Pak když odehráli poslední písničku, byla autogramiáda obou kabel. Hned jme se s kámoškou, vecpaly na pódium a šly za něma. Já musím být prostě všude mezi prvníma :D. Mám podpis od borca z druhé kapely, který hraje úžasně na kytaru, pak od toho nádherného z první kapely a pak mám ještě třetí ''podpis'' který netuším od koho je :D :D.
No a ještě, když jsme byly na té autogramiádě, kámoška byla první, tak dostala podepsané trsátko od toho krasavce z první kapely. Nemálo jsem jí záviděla. Ale PAK začal borec z druhé kapely rozhazovat trsátka a kámoška jedno chytla. NAŠTĚSTÍ bylo stejné jak to podepsané, tak mi ho dala. Sice bez podpisu, ale tak co už.
Pak mi učitelka těláku řekla, že jsem to tam nejvíc rozjela :D a že to ode mě nečekala. Tak nejsu taková pi*a abych, když jsem na ROCKOVÉM koncertě seděla na židli.
Pak jsme šli do školy. THE END!

Originální podpis :D Netuším od koho je :D Toto je od toho borca s tou kytarou
Toto je od toho neuvěřitelně krásného zpěváka :D Jdu si oholit ruku :D :D :D.

Vím, že tě to absolutně nezajímá, ale já to sem prostě potřebovala dát.