BLOG POZASTAVEN! (Příběhy na Wattpad.com)

Květen 2013

Další část...

29. května 2013 v 20:06 | *Louigi |  Moje kecy
Nevím, kdy přidám další. Může to být zítra, pozítří...prostě kdykoliv. Každopádně bude to až se mi trochu zlepší nálada. Celý tenhle týden je nějaký depresivní. Nemám náladu vůbec na nic a na nikoho. Pohádala jsem se snad s každým druhým. A s tím s kým sem se nepohádala prostě nemluvím. Jednoduše mě všichni serou i já sama sebe.

It's complicated - 19. díl

27. května 2013 v 15:37 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
Byla jsem nervózní jako nikdy předtím. Musím mu to říct, už to dál nevydržím.
''Začni'' řekl mi Niall.
''Hm…Víš, jak jsem říkala, že miluju někoho jiného?! No a pak jsem řekla, že je to komplikované?!'' zeptala jsem se a Niall přikývl.

''Já… Miluju tě Nialle,'' řekla jsem a v místnosti nastalo ticho. Slzy se mi nahrnuly do očí, ale podařilo se mi je zadržet. Když už jsem to nemohla vydržet, vstala jsem a řekla ''Asi…Asi se půjdu sbalit a odjedu odsud,'' chtěla jsem odejít, ale Niall mě chytl za zápěstí.
''Ne! Taky jsem ti chtěl něco říct,'' zastavil mě Niall a já si sedla zpět na gauč.
''Ještě, když jsi chodila s Gregem, choval jsem se k tobě hodně hnusně. Bylo to proto, že jsem tě chtěl dostat z hlavy a zapomenout na tebe. Nepodařilo se mi to. Stali se z nás nejlepší kamarádi a já pořád cítím to, co jsem cítil, když jsem tě poprvé uviděl…Taky tě miluju, Vicky,'' řekl Niall. Pomalu se ke mě nahl a spojil naše rty. Cítila jsem motýlky v břiše a pocity, které nejdou popsat.
''Proč jsi mi to neřekl dřív?'' zeptala jsem se ho, když jsme se od sebe odtáhli.
''Byla jsi s Gregem. Nechtěl jsem ničit váš vztah,'' odpověděl.
''Proč jsi mi to neřekla ty?''
''Bála jsem se,'' přiznala jsem.
''Čeho?'' vykulil na mě ty jeho modré kukadla.
''Toho, že mě odmítneš.''
''Nikdy bych tě neodmítnul. Miluju tě tak jako nikoho,'' tentokrát jsem ho políbila já. Byl to polibek plný citů, které jsme k sobě navzájem cítily.

''Pustíme si film?'' ani jsem nečekala na odpověď a už jsem hledala CD s názvem Titanic. Prohledala jsem asi tři složky, ale nemohla jsem ho najít.
''Titanic je na flešce u televise, zlato,'' zasmál se Niall, který seděl na gauči. Zapojila jsem flešku do TV a šla jsem si sednout k Niallovi. Film začal a Niall si propletl ruce s těmi mými.

Když film skončil, brečela jsem jako nikdy předtím.
''Bože, proč zrovna Leonardo?!''
''Zlato, je to jenom film,'' smál se Niall. Z celého filmu jsem vlastně nic neměla. S Nialle jsme se pořád líbali nebo si povídali.
''No a co?! Je to prostě Leonardo DiCaprio.''
''Radši to už nebudu komentovat. Jdeme spát, ne?'' přikývla jsem na souhlas a následovala Nialla do jeho pokoje. Převlekla jsem se a lehla jsem si do postele za Niallem.

''Dobrou noc, lásko,'' dal mi pusu a já si lehla na jeho hruď. Tlukot jeho srdce byla ta nejkrásnější melodie, kterou jsem kdy slyšela.


It's complicated - 18. díl

25. května 2013 v 19:22 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
Rozhodli jsme se, teda Niall rozhodl, že na oběd půjdeme do Nando´s. Chybí mi ty časy, kdy jsem tam v Mullingaru ještě pracovala. Musím si najít práci a taky si koupit nějaký byt, nemůžu přece do konce života bydlet u kluků.
Vystoupili jsme z auta, které zastavilo před známou restaurací. Vešli jsme dovnitř a posadili se do zadního boxu.
''Co si dáte?'' přiběhla k nám servírka s povědomím hlasem.
''Sam!?''
''Vicky!'' vykřikla a objala mě.
''Ty tady pracuješ?''
''No, vlastně mě zaměstnal Jack,'' odpověděla.
''Jack, ten Jack, který byl našim šéfem v Mullingaru?!''
''Jo, přesně ten.''
''Je v kanceláři? Můžu ho vidět?'' zeptala jsem se. Sam přikývla a já jsem šla chodbou, která vedla ke dveřím, kde byl nápis KANCELÁŘ. Zaklepala jsem a vešla jsem dovnitř.

''Victorie!'' vyjekl, a když ke mně přiskočil, uvěznil mě ve svém objetí Jack.
''Proč jsi mi neřekl, že znovu otvíráš Nando´s?''
''Chtěl jsem, ale ty by ses sem stejně nepřistěhovala a nepracovala tu.''
''Ale teď jsem tu. Takže, mohl bys být zase můj šéf?'' zeptala jsem se a doufala, že mě přijme.
''Samozřejmě, budu velmi rád, když tu budeš zase pracovat, kdy bys chtěla nastoupit? A co se stalo mezi tebou a Gregem?''
''S Gregem jsem se rozešla... a nastoupila bych až tak za týden, jestli by to nevadilo.''
''Dobře, takže za týden tě tady čekám. Rád jsem tě zase viděl.''
''Já tebe taky. Ahoj,'' vyšla jsem z jeho kanceláře a šla zpátky za klukama, kteří už měli objednané jídlo a mě objednali taky moje oblíbené hranolky s kečupem.
''Proč jsi šla za tím Jackem?'' zeptal se mě Niall.
''V Mullingaru jsem pracovala v Nandos´s a on byl můj šéf a teď bude znovu, protože za týden sem nastupuju,'' odpověděla jsem. Niall se na mě usmál a dál se cpal hranolkama.

Když jsme se vrátili zpátky do domu kluků, zůstali jsme tam jenom já s Niallem. Louis šel za Eleanor, Zayn za Perrie, Liam za Danielle a Harry šel do nějakého baru. Sedla jsem si na gauč, za chvíli za mnou přišel Niall a sedl si vedle mě. Uvědomovala jsem si že tohle je má jediná šance říct mu jak moc ho miluju. Bojím se toho, že mě odmítne a vyhodí mě z tohohle domu. Neměla bych kam jít.
Niall
Seděli jsme vedle sebe a oba jsme byli ponořeni do vlastních myšlenek. Tak strašně ji miluju. Ty její modré, zářící oči, krásné blond vlasy, rty, které mě vyzívají, abych ji políbil, její osobnost. Nikdy jsem nepotkal nikoho takového a už asi nikdy nepotkám. Musím jí to říct. Už to v sobě nevydržím jen tak dusit.

''Musím ti něco říct,'' řekli jsme zároveň. Za normálních okolností bych se alespoň zasmál, ale teď to nešlo. Všechny svaly v těle se mi napnuly.


Další část bude až v pondělí. Zítra nebudu mít čas. Od rána budu pryč a když odpoledne dojdu dom, tak povalím na hřiště ''čekovat'' fotbal (hraje pár kluků ze třídy, takže mě zajímá jestli umí vůbec do toho balónu kopnout :D).

It's complicated - 17. díl

24. května 2013 v 18:52 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
''Dělej!'' pobídl ho Louis. Niall se na mě povzbudivě usmál a dal mi pusu na líce.
''Myslel jsem pusu na pusu!''
''Neřekl jsi kam,'' vyplázl na něj jazyk Niall, vzal mu flašku z ruky a roztočil ji. Padlo to na Zayna.
''Pravda nebo odvaha?''
''Odvaha.''
''Rozbij své zrcadlo,'' řekl mu Niall. Zayn vytáhl z kapsy male zrcádko a praštil s ním o zem. Sklo se rozletělo na milion malých kousků.
Všichni na Zayna hleděli jako by spadl z měsíce. Zayn si sedl, dal ruku do druhé kapsy a vytáhl úplně stejné zrcátko, jako bylo to první. Všichni jsme se začali smát a Harry si dal se Zaynem, který si kontroloval účes, pět.
Hráli jsme ještě hodně dlouho. Už mě to ani moc nebavilo, nikdo už nevěděl jaké zadávat úkoly a na jaké otázky se ptát. Podívala jsem se na hodiny. Bylo půl jedné. V takovou dobu už obvykle spávám.
''Už je hodně hodin, půjdu spát. Uvidíme se ráno,'' rozloučila jsem se s nimi a šla do Niallova pokoje. Sedla jsem si na postel a zkontrolovala mobil. Neměla jsem žádné nepřijaté hovory ani zprávy. Taky mě to mohlo napadnout, kdo by si na mě někdy vzpomenul. Slyšela jsem, jak se tiše otevřely dveře. Otočila jsem se a spatřila Nialla, který opatrně vešel dovnitř.
''Bál jsem se, abych tě nevzbudil,'' sedl si ke mně na postel.
''Vždyť jsem si ještě ani nelehla,'' zasmála jsem se. Miluju na něm tu jeho starostlivost. Lehla jsem si a sledovala Niall, který chodil dokola po pokoji a díval se pod každé tričko, hozené na zemi, hrabal se v každé skříni a šuplíku.
''Co se stalo?''
''Jenom nemůžu najít mobil.''
''A podíval ses do kapsy?'' zeptala jsem se ho. Niall strčil dlaň do kapsy a vytáhl bílý iPhone. Oba jsme vybuchli smíchem. Po tom, když jsme se konečně uklidnili, si Niall sundal tričko a hodil ho do otevřené skříně. Bože, zabíjel mě pohled na jeho tělo. Proč mi tohle dělá?!
''Dobrou noc nebo už spíš ráno,'' řekl Niall, když si lehl do postele a zakryl se peřinou.
''Dobrou,'' řekla jsem.
Ráno mě probudily sluneční paprsky, které mě nepříjemně lechtaly na obličeji. Podívala jsem se na Nialla, který ještě spal. Byl tak roztomilý. Jeho blonďaté vlasy mu padaly do tváře a jeho rty byly vytvarované do malého úsměvu. Všimla jsem si, že pomalu začal otvírat oči. Když mě viděl, usmál se na mě a odhrnul si vlasy.
''Dobré ráno,'' usmála jsem se na něj.
''Dobré, jak ses vyspala?'' zeptal se.
''Úžasně,'' odpověděla jsem a vešla do koupelny, kde jsem vykonala ranní hygienu a oblekla jsem se. Vrátila jsem se zpátky do pokoje, kde se mezitím převlekl Niall. Teď pro změnu vešel do koupelny on. Do pěti minut byl zpátky a společně jsme šli do kuchyně.
''Dobré ráno,'' pozdravila jsem kluky, kteří už snídali.
''Dobré ráno, Vicky,'' řekl Liam, který pil jogurt. Kdybych nevěděla o jeho strachu ze lžiček, zeptala bych se ho, proč nepoužije lžičku. Sedla jsem si za stůl vedle Nialla, který už do sebe cpal rohlík se sýrem. Ani jsem nepostřehla, že si nějaký bral.
''Co chceš na snídani?'' zeptal se Liam. Podívala jsem se na hodinky, abych se ujistila, kolik je.

''Už je jedenáct, za chvíli bude oběd, takže nic, díky,'' odpověděla jsem.


Bože dneska jsme se ve škole fotili, už jsem si ji zvykla na to, že na každé fotce vypadám jak debil.
O velké přestávce se šli fotit učitelé. Samozřejmě to znamená dělání toho nejvěšího bordelu :D. No ale když jsem se hodinu předtím dívala po třídě a viděla ty otrávené a unavené obličeje, myslela jsem, že se dneska nic nestane. Samozřejmě jsem se spletla. Hned potom, co všichni učitelé vyšli ze školy, kluci udělali přesně to co minulý rok. Vzali si MOJI a ještě jednu lavici, vyšli s nimi na chodbu a začali na nich jezdit :D. To může udělat jenom moje třída. Normálně si jezdit na chodbě po lavicích :D. Možná je to pozdě, ale až po tomhle jsem si uvědomila, jak mi budou někteří lidi chybět. Ale stejně se těším až vypadnu a větší polovinu třídy už nikdy neuvidím!

It's complicated - 16. díl

23. května 2013 v 20:06 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
Zákeřně jsem se usmála a pak řekla, ''Takže, Liame běž do kuchyně, vem ze skříňky lžičku a z mrazáku zmrzlinu, přines to sem a alespoň polovinu té zmrzliny sněz lžičkou.''
''Né, Vicky, to mi přece nemůžeš udělat,'' podíval se na mě Liam psíma očima.
''Neměl jsi dávat odvahu,'' vyplazila jsem na něj jazyk. Liam vstal a šel do kuchyně. Po chvilce se vrátil se zmrzlinou a lžící. Sedl si a se strachem v očích začal jíst zmrzlinu. Nechápala jsem čeho se tak bojí. Nahla jsem se k Niallovi a potichu jsem se ho zeptala, ''Z čeho má takový strach, vždyť je to jenom zmrzlina?''
''Liam má panický strach se lžic,'' vysvětlil mi Niall a já se začala smát. Nepochopila jsem, jak se někdo může bát lžic. Když měl Liam polovinu zmrzliny snědené, odhodil lžičku za sebe jako horký brambor a zmrzlinu odnesl zpátky do kuchyně.
''Doufám, že to padne na tebe,'' řekl mi zlomyslně Liam, když si sedl zpátky na zem a roztočil flašku. V duchu jsem se modlila, aby to nepadlo na mě. Nepomohlo to. Flaška se zastavila přímo naproti mě. Liam se zákeřně zasmál.
''Pravda nebo odvaha?''
''Hm….pravda,'' odpověděla jsem.
''Takže….Proč ses rozešla s Gregem?'' zeptal se Liam. Docela mě zabolela vzpomínka na Grega a to jak jsem mu ublížila.
''Už jsem ho nemilovala a….'' nedokončila jsem.
''A?'' vyzvídal Liam.
''A miluju někoho jiného,'' odpověděla jsem.
''Kdo to je?''
''Chodíš s ním teď?''
''Představíš nám ho?''
''Kde jsi ho potkala?''
Kluci na mě házeli milion otázek jako bychom se znali celý život, ale ani na jednu jsem jim neodpověděla.
''Měla jsem odpovědět jen na Liamovu otázku, takže sorry kluci. Možná příště.''
Vzala jsem flašku a znovu s ní roztočila. Padlo to na Harryho.
''Pravda nebo odvaha?''
''Nehraju!'' vykřikl Harry.
''Pravda nebo odvaha?'' zeptala jsem se znovu.
''Pravda,'' odpověděl mrzutě Harry.
''Loui, zeptej se ho na něco,'' rozkázala jsem Louisovi, protože mě absolutně nenapadala žádná otázka, na kterou bych se Harryho mohla zeptat. Louis přikývl a zeptal se ho ''Máš mě rád?''
''Samozřejmě, Lou,'' hodil na něj svůdný pohled Harry. Všichni zakouleli očima.
Podala jsem Louimu flašku a on zatočil, padlo to na Nialla.
''Pravda nebo odvaha?''
''Odvaha,'' odpověděl nebojácně Niall.

''Polib Vicky!'' zakřičel Loui a ušklíbl se.


Vzkaz pro tebe :D. Nemůžeš říct, že nikdy nebude mít takový talen jako Raego, Boy Wonder, Pierre nebo Billy Joe. Když začínali oni taky si určitě nemysleli, že budou tak dobří, že budou vzory pro všechny věkové kategorie. Vem si například Raega, jeho život nebyl jednoduchý, ale on si dokázal splnit svůj sen, i když se mu ostatní smáli a podceňovali ho (taky je proto můj vzor). Dokázal ztratit polovinu své váhy a stát se výborným rapperem, zpěvákem a moderátorem a tímhle dokázal ostatním, že umí zpívat a že se mu smáli úplně zbytečně.
A navíc každý je svojský, každý píše písničky podle své vlastní fantazie a u každého se alespoň něčím liší. Jo a ještě každý se vždycky podceňuje ;) podle mě si ani většina dnešních známých zpěváků nemyslela, že by to mohli dotáhnout tak daleko.

It's complicated - 15. díl

23. května 2013 v 12:24 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
''No tak to určitě ne. Já se vyspím na gauči a ty budeš spát tady. Je to přece tvůj pokoj,'' protestovala jsem.
''Ne, já budu spát na gauči.''
''Nebudeš!''
''Budu!''
''Myslím, že tahle postel je dost velká pro oba,'' ukončila jsem hádku.
''Tobě by nevadilo, kdybych spal vedle tebe?'' vykulil na mě Niall ty svoje modré, zářící oči.
''Proč by mi to mělo vadit?! Jsme přece kamarádi,'' odpověděla jsem. Niall jen pokrčil rameny a posadil se na postel. Sedla jsem si k němu.
''Když ses rozešla s Gregem, řekla jsi, že miluješ někoho jiného, chodíš teď s ním? '' přerušil chvilkové ticho Niall otázkou, kterou jsem vážně nečekala.
''Uh…Je to komplikované,'' odpověděla jsem.
''Aha,'' řekl Niall. Kdyby jenom tak věděl, o kom mluvím.
''A co ty, máš teď někoho?''
''Ne…Je to komplikované,'' usmál se na mě. Kdybych neseděla na posteli, určitě by se mi z jeho úsměvu podlomili kolena.

''Půjdu se osprchovat,'' vzala jsem si věci na spaní a šla jsem do koupelny. Stoupla jsem si pod sprchu a nechala na sebe téct horkou vodu. Když jsem vylezla ze sprchy, vyčistila jsem si zuby, pak jsem si oblekla tepláky a tričko a šla jsem zpátky do Niallova pokoje. Seděl na posteli a něco ťukal do notebooku, když mě spatřil, vstal a zamířil do koupelny.
Šla jsem po schodech dolů do obyváku odkud se ozýval hluk. Vešla jsem dovnitř, sedla jsem si na gauč a sledovala hádku Harryho a Louise.
''Ne, Harry, vážně nebudeme hrát twister,'' řekl Louis.
''Už jsme ho dlouho nehráli,'' protestoval Harry.
''Naposledy včera,'' zapojil se Liam.
''No a co?! Zayn, chce taky hrát, že?'' podíval se Harry na Zayna a ten zavrtěl hlavou v nesouhlasu.
''Teď jsi mě vážně zklamal, Zayne,'' zamračil se na něj Harry a Zayn v nezájmu pokrčil rameny.
''No dobře, když nechcete hrát twister, tak co jiného?''
''Pravda nebo odvaha!'' zakřičel Louis.
''Nééé, to sme hráli nedávno.''
''Ticho, Harry. Všichni ostatní s tím souhlasí,'' prohlásil Loui.
''Vždyť si se ani nezeptal.''
''Dobře, tak souhlasíte s tím?'' hodil na nás vražedný pohled Loui. Všichni jsme souhlasně přikývli. Možná to bylo i proto, že jsme se Louise trochu báli.
''Přinesu flašku,'' vstal Zayn a utíkal do kuchyně. Ozývalo se z tama bouchání skříněk. Zanedlouho přiběhl Zayn zpátky i s flaškou. Všichni jsme si sedli do kruhu a flašku dali doprostřed.
''Asi bychom měli počkat na Nialla,'' řekla jsem.
''Taky si myslím, aby zase nebyl naštvaný jako minule, když jsme bez něj začali hrát scrabble,'' souhlasil Liam. Pak se otevřely dveře a v nich stál Niall.
''Néé, flašku jsme hráli nedávno,'' zakoulel očima, když se posadil vedle mě do kruhu.
''Nialle, už jsem ti řekl, jak tě mám rád!? Jsi můj oblíbený člen,'' řekl mu Harry a usmál se na něj. Všichni až na Nialla, který vůbec nechápál o co jde, jsme se začali smát.
''Roztoč to Vicky,'' podal mi flašku Loui a já jsem ji roztočila. Padlo to na Liama. Slyšela jsem, jak si Niall zhluboka vydechl.
''Pravda nebo odvaha?'' zeptala jsem se ho.
''Odvaha,'' odpověděl hrdě Liam.

''Takže…,'' vůbec jsem nevěděla co mu mám dát. Loui se na mě podíval a když vyděl, že jsem v nesnázích, pošeptal mi do ucha zlomyslný úkol, který mám Liamovi dát.


NO school No problem!!

It's complicated - 14. díl

22. května 2013 v 19:47 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
''Ano?'' ozvalo se v telefonu. Konečně jsem znovu slyšela jeho hlas. Miluju jeho irský přízvuk.
''Ahoj, Nialle. Vím, že jsi na mě asi naštvaný a já se ti hrozně omlouvám za to, že jsem se neozvala dřív... Potřebovala bych pomoc.''
''Co se stalo?''
''Právě jsem přiletěla do Londýna a jediný koho tu znám jsi ty. Nemám kam jít, nemohla bych u tebe přespat?'' zeptala jsem se.
''Odkud jsi přiletěla? Samozřejmě, že můžeš, mám pro tebe přijet? Kde jsi?''
''Všechno ti vysvětlím potom a jezdit pro mě nemusíš, stačí, když mi pošleš adresu.''
''Budu tě čekat. Čau,'' zavěsil. Ani jsem si nestihla schovat mobil a už mi od něj došla zpráva. Byla tam adresa jeho domu. Stopla jsem si taxík, nadiktovala jsem mu tu adresu a za nedlouho už jsem stála před jeho dveřmi. Nervozita ve mně stoupla a s třesoucími se prsty jsem zazvonila na zvonek. Ve dveřích se objevil kudrnatý kluk s úsměvem na tváři.
''Co potřebuješ?'' zeptal se mile.
''Bydlí tady Niall Horan?'' zeptala jsem se.
''Jo,'' odpověděl jednoduše.
''A mohla bych s ním mluvit?'' zeptala jsem se, on jen kývl hlavou a pustil mě dovnitř.
''NIALLE, MÁŠ TU NĚJAKOU KOČKU!!'' zakřičel.
Ozval se dupot po schodech a objevila se Niallova blonďatá hlava. Přiběhl ke mně a uvěznil mě ve svém objetí. Tak krásně voněl. Mohla bych tam s ním stát už napořád. No, ale všechno se pokazilo, když si někdo odkašlal. Odtáhli jsme se od sebe a já si až teď všimla, že na nás hledí 4 zvědavé oči, jeden z nich byl i ten kudrnatý.
''Uhm…Kluci tohle je Vicky, Vicky tohle je Harry, Zayn, Louis a Liam,'' představil nás. Každý z nich mě objal.
''Ráda vás poznávám,'' řekla jsem.
''Taky tě rádi poznáváme,'' řekl Liam. Vyzula jsem si boty a následovala jsem Nialla, který mě vedl do obýváku.
''No do pi..,'' řekla jsem a hleděla na ten luxus. Kluci se zasmáli a posedali si na gauč. Když jsem se vzpamatovala sedla jsem si k nim.
''Kluci mohli byste nás nechat o samotě?!'' promluvil po pár minutách Niall. Všichni otráveně přikývli a šli po schodech nahoru.
''Takže…Z odkud jsi přiletěla?''
''Byla jsem v Česku.''
''Proč ses mi ani jednou neozvala?! Napsala jsi mi jen blbou zprávu.''
''Omlouvám se, potřebovala jsem si pročistit hlavu a vstřebat všechno co se stalo.''
''Mohla jsi mi alespoň napsat, kde jsi… A už jsi v pohodě?''
''Jo…A co Greg?'' zeptala jsem se.
''Je na tebe hodně naštvaný, ale to ho přejde.''
''Pojď se mnou do pokoje, řeknu ti, kde budeš spát,'' zvedl se a šel po schodech nahoru, šla jsem těsně za ním. Vešli jsme do prvních dveří nalevo. Niall položil mé kufry ke skříni a posadil se na postel. Sedla jsem si za ním.
''Tady můžeš spát, ale je tady jeden takový problém. ''
''Jaký?'' zeptala jsem se.

''I když tenhle dům vypadá hodně velký, nemáme tu žádné pokoje pro hosty, takže tohle je můj pokoj. Já se vyspím buď tady na zemi, nebo na gauči v obýváku,'' odpověděl Niall.


It's complicated - 13. díl

21. května 2013 v 19:29 | *Louigi |  It´s complicated
O týden později
Vicky
Dnes je den mého odjezdu do Londýna. Už bych to tady déle nevydržela. Rodiče se ke mně začali chovat tak jako předtím. Byl to nejhorší týden, který jsem za poslední dva roky zažila. Samá buzerace a výčitky, kvůli tomu, že tu nezůstanu napořád.
Po té zprávě co jsem Niallovi napsala, se už neozval. Byla jsem za to ráda, nemusela jsem na něj pořád myslet. Mé city k němu se stále nezměnily. Pořád ho miluju a navždy ho milovat budu. Škoda, že on to necítí stejně, teda aspoň si to myslím.
Vzala jsem si kufry, které jsem si ani nevybalovala a šla jsem se rozloučit s rodiči. Objala jsem je a falešně jsem se usmívala.
''Vážně tu nechceš zůstat?'' zeptala se matka.
''Tak to vážně ne. Mějte se tu, jak chcete. Ahoj,''zavřela jsem za sebou vchodové dveře a nastoupila do taxíku, který mě čekal před domem. Shodou okolností tam byl stejný řidič, který mě sem přivezl.
Nastartoval a dupl na plyn. Když jsme dorazili na letiště, zaplatila jsem mu a vysedla jsem z taxíku. Vstoupila jsem do haly letiště a sedla jsem si na lavičku. Zanedlouho ohlásili můj let. Šla jsem k vysoké osobě, která mě důkladně osahala a prohledala, jestli nemám nějakou zbraň nebo tak něco, pak mi ještě zkontrolovala kufr a já jsem konečně mohla jít ke dlouhému tunelu, který vedl do letadla. Ukázala jsem letušce, která stála u něj letenku a pak jsem vešla do letadla. Našla jsem si sedadlo s mým číslem. Bylo přímo u okna.
Letuška ohlásila, že vzlétáme a máme se připoutat. Letadlo se rozjelo a pak to v něm škublo. Žaludek jsem měla až někde v krku. Nesnáším ten pocit. Dívala jsem se z okna na zmenšenou krajinu a pobíhající lidi, kteří vypadali jako mravenci, pak letadlo nabralo výšku a byly vidět už jen mraky. Nemohla jsem se vynadívat na ty bílé obláčky, které se vznášely pod námi, stále se tvořily další a další. Byl to nepopsatelný pocit, být tak vysoko.
Přistáli jsme a všichni jsme se pobrali do letištní haly v Londýně, která byla nejméně 5x větší než ta v Praze. Vzala jsem si kufry, které se točily na pásu. Vyšla jsem z letiště a stopla jsem si taxík, který mě odvezl do centra Londýna.
Začínalo se pomalu stmívat a já neměla kam jít. Byt mi teď nikdo nedá a na hotel nemám. Sedla jsem si na studenou lavičku a přemýšlela, co budu dělat. Pak mě napadl šílený nápad, zavolat Niallovi. Je jediný, kterého tady znám. Vytáhla jsem mobil a vytočila jsem jeho číslo. Ozvalo se pípnutí a pak...

Niall
Vicky už se týden neozvala. Co jsem taky mohl čekat. Mé naděje na to říct jí, že ji miluju, klesly na minimum. Kdybych alespoň věděl, kde je.
Když jsem doletěl zpátky do Londýna, Liam na mě vysypal nespočetně mnoho otázek. Řekl jsem mu všechno, co se stalo a on mi řekl, že ji musím najít. Ale jak když ani nevím kde je?
Ležel jsem na posteli a odpovídal jsem na dotazy fanoušků, když v tom mi začal zvonit mobil. Byla to Vicky.


Netrefila ses :P :D. Když sem to psala (tak před 3. týdny) tak sem tam chtěla dat, že by se náhodně potkali atd. ale pak sem si to rozmyslela a vzniklo s toho tohle :D.

It's complicated - 12. díl

20. května 2013 v 19:56 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
Ráno jsem se probudila na protivný zvuk telefonu. Podívala jsem se kdo mi volá. Byl to Niall. Nezvedla jsem to. Vypla jsem si zvuk, protože vím, že to jen tak nevzdá a zavolá mi znovu. Vyhrabala jsem se z postele, šla jsem do koupelny vykonat ranní hygienu a pak jsem se šla do kuchyně nasnídat. Na stole ležel papír, na kterém bylo černě napsané, ''Victorie, jsme v práci. Vrátíme se okolo sedmé. S láskou máma a táta. '' Nesnáším, když mi někdo řekne Victorie. Skrčila jsem papír a hodila ho do koše, pak jsem si vytáhla z ledničky jogurt, nacpala jsem ho do sebe a šla jsem se převléct. Měla jsem v plánu jít ven a připomenout si místa na, které jsem ráda chodila a na které mám alespoň nějaké dobré vzpomínky. Oblekla jsem si rifle, obyčejné bílé tričko, mikinu a conversky. Vyšla jsem z domu a nadechla se čerstvého vzduchu. Nechala jsem nohy, ať mě zavedou kam chtějí. Přece jenom nebyla jsem tady skoro dva roky a už si nepamatuju, kam vedou všechny ty cesty okolo mě. Dívala jsem se po domech, které se rozprostíraly kolem mě.
Netrvalo to ani tak dlouho a došla jsem do centra Prahy. Sedla jsem si na lavičku, která stála před kašnou. Dívala jsem se na vodu, která z ní vystřikovala, a vzpomínala jsem na časy, které jsem tady strávila. Byly dobré i špatné, ale převahovali ty špatné.
''Ale, ale… Tlustá Victorie se nám vrátila,'' slyšela jsem za sebou povědomí hlas. Nebyl to nikdo jiný než Dominik. Přisedl si ke mně a upřeně na mě hleděl. Bylo mi to nepříjemné, ale nic jsem mu neřekla. Nenáviděla jsem ho a ještě pořád ho nenávidím. Je to snad největší hajzl, kterého znám. ''Nějak jsi zhubla, ne?!'' pronesl svou trapnou poznámku. Měla jsem sto chutí mu vrazit.
''Co je tobě do toho?''
''Tvoje postava se možná změnila, ale ty jsi pořád stejná nula, jak jsi bývala předtím,'' řekl.
''Drž hubu, kurva,'' zakřičela jsem.
''Nebo co?! Nesaháš mi ani po kotníky, jsi nula,'' řekl. Moje ruka se zvedla a přistála na Dominikově tváři.
''Co děláš, do prdele?!'' chytl si tvář a zmateně se na mě podíval. Zvedla jsem se z lavičky, ukázala jsem mu prostředníček a šla jsem zpátky domů.
Vešla jsem do pokoje, sedla jsem si za stůl a zapla počítač. Přihlásila jsem se na twitter, kde mě čekala nová zpráva. Nebylo od nikoho jiného než od Nialla. ''Vicky, prosím ozvi se.'' Stálo v ní. Smazala jsem ji a vypla jsem počítač. Ráda bych se mu ozvala, ale chci na něj zapomenout, i když vím, že to nepůjde. Miluju ho tak moc, že se mu dřív nebo později stejně ozvu.
Podívala jsem se na mobil, kde mě čekalo dalších 10 nepřijatých hovorů. Samozřejmě, že byly od Nialla. Už jsem to nevydržela a klikla jsem na tlačítko ´napsat novou zprávu´. ''Prosím, nevolej mi. Ozvu se ti později. Vicky.'' Napsala jsem a odeslala i Niallovi.

Niall
Zbývá už jen několik dní do mého odjezdu zpátky do Londýna. Nebudu lhát, těším se, po tom co Vicky odjela je tady napjatá atmosféra a všichni jsou strašně vážní. Hrozně se mi po ní stýská. Každý den se jí snažím volat, ale nikdy mi to nezvedne. Nemám ani tušení, kde by mohla být. Pokaždé, když se jí snažím dovolat si říkám, že bych to už měl vzdát. Miluje někoho jiného a mé telefonáty ji jen otravují.
Z mého přemýšlení mě vyrušilo pípnutí mobilu. Podíval jsem na displej, kde byla zpráva od Vicky. Stálo v ní ''Prosím, nevolej mi. Ozvu se ti později. Vicky.'' Byl jsem rád, že mi alespoň napsala, ale co myslí tím později? Může to trvat několik hodin, nebo i let.


It's complicated - 11. díl

19. května 2013 v 19:31 | *Louigi |  It´s complicated
Vicky
Vystoupila jsem z letadla a šla jsem do taxíku, který jsem si zavolala. Nadiktovala jsem mu adresu domu mých rodičů. Podívala jsem se na mobil, kde jsem měla 5 zmeškaných hovorů od Nialla. Vymazala jsem je a sledovala jsem cestu, už nebylo skoro vidět, protože bylo něco po deváté hodině večer.

Postupně se mi vybavovaly všechny vzpomínky, které jsem na tohle město měla. Ani jedna z nich nebyla dobrá. Do očí se mi hrnuly slzy, když jsem si vzpomněla na mé těžké dětství a dospívání tady. Šikana, šikana a šikana, to bylo jediné, co se mi přemítalo před očima. Taky to byl důvod mého odjezdu odsud. Nemohla jsem se přenést přes to jak mě všichni odsuzovali kvůli tomu jak jsem vypadala. Neměla jsem tady ani jednu osobu, která by mi pomohla. Všichni se mi jenom posmívali a odsuzovali mě.
Taxík zastavil před velkým domem, který jsem vždy tak nenáviděla a ještě teď ho nenávidím. Zaplatila jsem nemalou částku peněz, o kterou si taxikář řekl, vystoupila jsem a vzala jsem si zavazadla z kufru.
Zazvonila jsem na dveře domu, měla jsem sice klíče, ale přišlo mi to divné jen tak si vejít do domu, ve kterém už nebydlím.
''Vicky!'' objala mě osoba, která otevřela dveře. Normální lidi by řekli, že to je moje matka, ale pro mě to tak nebylo. Měla jsem k téhle osobě odpor. Kazila mi dětství.
''No dobře, to stačí, nebo mě umačkáš,'' odstrčila jsem ji od sebe a jenom co jsem se nadechla mě ve svém objetí uvěznil můj otec.
Když jsem se vymanila i z jeho objetí vešla jsem dovnitř, vyzula jsem si boty a sedla jsem si na náš velký gauč, který zabíral nejmíň půl obýváku.
''Tak povídej, jak ses měla?'' vyzvídala matka, která už se i s otcem nasáčkovala vedle mě.
''Dobře,'' odpověděla jsem jednoduše.
''A proč jsi vlastně přijela, zlato? Nečekali jsme tě,'' zeptal se tentokrát otec.
''Rozešla jsem se s Gregem.''
''Takže tu zůstaneš už napořád?''
''Ne, za pár dní se odstěhuju do Londýna... Půjdu si lehnout, let byl hodně vyčerpávající,'' zvedla jsem se a vyšla jsem nahoru do mého starého pokoje. Kufry jsem hodila do rohu, vybalování by nemělo smysl, jsem tu přece jenom na několik dní. Zalezla jsem si do koupelny, kde jsem si dala rychlou sprchu, převlekla jsem se do pyžama a lehla jsem si do postele. Během minuty jsem byla tuhá.


PRAHA <3
Trošku kratší, ale tak co už. Třetí místo na MS v hokeji, USA, do poslední sekundy jsem fandila finům, blbé nájezdy :D. Za hodinu Švýcarsko x Švédsko, něco mi říká, že vyhrají švýcaři, ale stejně budu fandit švédům <3.